Ruská federace pochopitelně hledá řešení svých nemalých problémů. Kupříkladu se stále rozhojňuje její obchodní výměna s Čínskou lidovou republikou, jež stejně jako její severní soused hledá každou příležitost, kterak urychlit vývoj k multipolárnímu světu, v němž by mohla hrát novou úlohu…

Ambicióznost Číny má mnoho poloh a základem je ideál sinocentrismu. Čemuž báječně vyhovuje jakási poloostrakizace Moskvy západními státy a jejich spojenci. I proto je diskutabilní, zda není fakticky neúčinné trestání Rusů spíše kontraproduktivní; ale to pro teď nechme být. Pozoruhodnější je, jak se za poslední desetiletí změnil poměr mezi oběma velmocemi.

V některých západních kruzích existuje nostalgie za kolonialistickou kulturou, segment ruských politických elit zase obdobně vzpomíná na někdejší vliv v asijském prostoru, což se na jednu stranu doplňuje s rozmachem ruského zájmu o východní a jihovýchodní Asii po hospodářské krizi Západu před deseti roky. Na Dálném východě se, jak známo, odehrávají nesmírně dynamické procesy, jimž vévodí Peking. Ovšem neměli bychom zapomínat ani na projekty japonského císařství anebo Korejský poloostrov, kde „bohatý Jih“ učinil maximum pro sblížení s „chudým Severem“.