V Sýrii běží sedmým rokem proxyválka, vojna v zastoupení. Ztrátou života jí zaplatily statisíce a jeho zpackáním miliony. Počáteční drtivý dopad tzv. arabského jara destabilizoval bezmála kompletně Blízký východ. Když tsunami lidových bouří smetla některé (Západem po desetiletí tolerované či využívané) diktátory, vypukly požáry občanské války. Žel doteď neuhasínají.

V jejich průběhu se projevily dosud na uzdě držené kmenové půtky (Libye), ale též i sektářské napětí, což je případ Asadovy země. Říkám Asadovy, neboť „dědičný prezident“ Bašár al-Asad je uznanou hlavou země, k jejíž obnovené kontrole má stále přesvědčivěji našlápnuto. Byť je nad pouštní slunce jasnější, že to není a nebude nikterak zadarmo. Hlavně Moskva s Teheránem se ušvejkovat nedají. Což kromě dalšího naznačují již uzavřené hospodářské smlouvy. Perspektivy příslušné ekonomické anebo militární přítomnosti poblíž Suezu či naftových polí ovšem zneklidňují kdekoho. Včetně Státu Izrael, který si kdysi USA pragmaticky vyhlédly coby chráněnce ve výbušném prostředí.

V uplynulých letech prošla Syrská arabská republika překotným bezpečnostním vývojem. Ještě máme v živé paměti, kterak se alavity vedený Damašek dostal pod takový povstalecký pres, až nad ní visel Damoklův meč konečné porážky. Nepokrytě zněly například hlasy, jestli by se šíité neměli pokusit o ustavení vlastní alternativní entity. Tak zlá byla situace. Dotírání nebezpečného Islámského státu a jiných (ne)umírněných islamistů, nezřídka vybavených moderními americkými zbraněmi, přimělo hlavně Kreml k intenzifikaci svého angažmá. V rámci reálpolitiky totiž nemohl připustit, aby ztratil místní vojenské základny. Speciálně když se v bojích dají do světa posílat rafinované vzkazy o Krymu nebo vlastních pokročilých technologiích.

Zejména Západem očerňované letecké údery vykonaly své a spolu s angažmá „interbrigád“ (včetně jednotek vyslaných čečenským prezidentem a bývalým protiruským povstalcem Ramzanem Kadyrovem) zvrátily poměr sil. Stalo se bezmála jistým, že stávající garnitura konflikt vyhraje. Třebas se sama nabízí otázka, v jaké podobě či zda se Sýrie nezmění v určité kondominium.