Pavel Nápravník: Národovecké obrození

To, že za poslední měsíce vzrostl počet demonstrací zaměřených proti islámu, proti politickým uprchlíkům, ekonomickým migrantům a postojům české vlády v této souvislosti, je jev zcela evidentní.

Vedle již známých obhájců národních zájmů a ochránců tradičních hodnot se vyprofilovali i obránci zcela noví. Zažili jsme vzestup jihočeského přírodovědce a samozvaného islamobijce Martina Konvičky, předsedy hnutí Blok proti islámu, vedle nového úsvitu Tomia Okamury, předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie.

Prožili jsme těžkou jízdu s bojovnicí Janou Volfovou (místopředsedkyně Bloku proti islámu) na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Přihlíželi jsme přísaze Blanických rytířů pod taktovkou antisemity A. B. Bartoše (předsedy strany NE Bruselu – Národní demokracie) či sledovali mnohá shromáždění organizovaná Vandasovými dělníky.

Na pomyslném vrcholu všemožných projevů však stojí prezident republiky Miloš Zeman, který opakovaně uklidňoval své voliče jasně formulovaným prohlášením k uprchlíkům: „Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“

Blokovaly se hranice, hrozilo se šibenicemi, zatýkala se aktivistka Čonková za údajné hanobení české vlajky, pořádaly se spanilé jízdy motorkářů, vylučovali se lidovci, podepisovaly petice i antipetice… a také se koncertovalo.

Bezkonkurenčně nejvíc lidí přitáhl 12. září na svůj hudebně-politický večírek do pražských Letňan zpěvák, skladatel a vyšehradský kejklíř Žito – Daniel Landa.

Žito z Ječné ulice

Vypjatými vlasteneckými projevy a stejně zaměřenou hudební tvorbou je Landa známý již od počátku své kariéry. Landa je také pověstný svou zálibou v romantické mystice a poněkud nepřehledným duchovním synkretismem – od zlatých draků přes templáře, husity až k všudypřítomným hobitím runám. Ani na Velekoncertě, jak zpěvák své vystoupení nazval, se nedala čekat výrazná změna. Hru s nejrůznějšími symboly zpěvák obvykle mísí s projevy národoveckého nadšení. Landa svůj prostor během koncertu využil na maximum a obohatil posluchače několika zásadními poselstvími.

Už samotný začátek dával tušit, v jaké atmosféře koncert proběhne. Smetanova Vltava navodila správnou náladu. Následně Žito pronesl první ze svých projevů:

„…chybí mezi námi jedinci velkých formátů – Baťa, Komenský, Tyrš, Karel IV., Foglar a mnoho dalších, kteří se snažili naší zemi vtisknout nějaký charakter.“

Zašlou slávu českého národa pak připomněla píseň Bývali Čechové statní jonáci skladatele Františka Lablera. Během koncertu, který byl pojatý coby průřez zpěvákovým životem, na sebe Landa prozradil, že „přišel na svět z obyčejný ženský v roce 68, v Praze na Karláku v Ječný ulici.“ K vlastní rodině se Landa v průběhu koncertu ještě několikrát vrátil. Připomněl například „moment, kdy se z mužů stávají bojovníci a válečníci… když jsou odvážní přesně kvůli těm svým dětem, kvůli jejich budoucnosti…“ a svým dětem dokonce složil smysluplnou přísahu: „já vám slibuju, že vás ani svou vlast nikdy nezradím… moc vás miluju myšáci… radši mrtvej než slabej… ale nebojte, my jsme synové husitů…“

Celý koncert byl provázen řadou typicky národoveckých hlášek a výkřiků, např. „lev není pejsek“, nebo upozorněním na paralelu mezi současným údajným střetem civilizací a civilizačním střetem templářů s muslimy během křižáckých tažení.

Svůj hlavní výstup si však zpěvák přichystal až do druhé části koncertu. Za zvuku varhan a bubnů (prodloužený úvod k písni Ona, která pojednává o válce) Landa své posluchače burcoval dramatickým hlasem:

„Chtěl bych vám říct, že situace je daleko vážnější, než si kdokoliv z vás dokáže představit. Náš svět je ve válce. A naše země je v zásadní etapě. Řekneme-li ano rozvratu, anebo ne. Uprchlíkové jsou jen malou částí veliké levárny, kterou na nás někdo přichystal. Uprchlíci jsou jen částí levárny, která má za cíl rozjebat stabilitu Evropské unie, rozjebat naše země.

To, že se nevyjadřuji, že nedělám výkřiky, to je proto, že jsem se dávno dal do skutečného boje za naši vlast, přísahám vám. Do boje, kde jde o život, a do tohoto boje volám každého českého bojovníka a každou českou bojovnici. Nezapomeňte, odkud jste vzešli. Z Keltů, Germánů a Slovanů, nikdy na to nezapomeňte. Náš svět je ve válce a na pevnosti vašich postojů závisí vaše budoucnost. Bratři a sestry, čeká nás těžká doba, vytrvejte.“

Během kytarového sóla pak dále hřímal: „Nikdy nevzdat, nikdy nevzdat! Jsme synové válečníků, vy jste válečníci, ne Švejkové… Čechové“.

Neměnná rétorika

Jak je patrné z výše uvedeného průřezu Landovým koncertem, rétorika národoveckých shromáždění zůstává v zásadě neměnná a neliší se od podobných akcí konaných dříve, za odlišné politické situace.

Zastánci vyhraněných národoveckých postojů, počínaje současným i bývalým prezidentem přes vůdčí postavy protestů a konče účastníky diskusí na internetu, opakují bez hlubšího smyslu stejné fráze. Organizátoři a hlavní aktéři nejrůznějších manifestací kladou pochopitelně důraz na iracionalitu svých vyjádření a ovládají psychologii davu. Projevují se lákavými hesly a svými teatrálními vystoupeními si zajišťují podporu ve všech sociálních vrstvách. Slibují rychlá, snadná a konečná řešení, avšak jejich agresivita postupně stoupá. Tak jako v minulosti, i tentokrát je rychle odhalen viník všech současných potíží – dnes je to např. islám a Evropská unie. Oblíbené je volání po návratu k tzv. tradičním hodnotám (ovšem bez bližšího určení, o jaké tradice a hodnoty se vlastně jedná) a k obraně národního kulturního dědictví. Populární jsou konspirační teorie a historické národní mýty (např. Karel IV. nebo univerzálně použitelní husité). Chybět nesmí ani historické paralely (přijetí tzv. kvót je přirovnáváno k mnichovské dohodě apod.) Nezbytná jsou slova o zrádcích či velezrádcích následovaná vyhrožováním a zastrašováním domnělých viníků. Řečníci s oblibou dokazují, že o dané situaci ví více než jejich posluchači (Landa: situace je daleko vážnější, než si kdokoliv z vás dokáže představit), a staví sami sebe do role bojovníků za vlast. Typická jsou manipulativní prohlášení, která nejsou podložená relevantními podklady. Vždy je jen něco naznačeno, jako by řečník opatrně poodhaloval roušku dobře střeženého tajemství. I mezi siláckými gesty a bojovými hesly je však třeba najít mezeru pro rodinná témata, zejména pro budoucnost našich dětí.

Otázky bez odpovědí

Proč stále více lidí podléhá pozlátkovému kouzlu rádoby vůdců, nelze jednoznačně vysvětlit. Otázek však vyvstává celá řada. Proč před časem dokázal ovládat davy usvědčený podvodník Kohout při demonstracích proti romským občanům? Proč tolik táhne kejklíř a zpěvák Žito, který momentálně objevil runy a celý se jimi pomaloval? Proč mu lidé tleskají, když prohlásí, že už za nás bojuje, ale kde, s kým a jak konkrétně neřekne? A proč jsou lidé ochotní šaškovat před A. B. Bartošem, klekat si a přísahat věrnost vlasti (Jakou váhu má taková přísaha? A kdy naposledy přijeli blaničtí rytíři na pomoc své zemi)? Velmi snadno se chytáme do pastí těchto demagogů. Copak nám někdo bere naše hodnoty? Hodnoty se přece vzít nedají, pokud je má člověk v sobě a autenticky je žije. Kolik křesťanů bylo v poslední době v České republice obráceno násilím na islám a kolik kostelů přeměněno na mešity? Můžeme se sami vzdát morálních hodnot, křesťanské víry, úcty k rodné zemi, názoru, přesvědčení či vlastní fantazie, ale nikdo nám je nemůže vzít. Jak by to bylo možné?

Horlivě povoláváme armádu k ochraně hranic, ale přitom nevěříme bezpečnostním složkám, že dokážou rozpoznat skutečné uprchlíky od migrantů, kteří přicházejí do Evropy za falešnou vidinou pohodlného života, či od potenciálních teroristů a jiných zločinců?

Nebezpečím nejsou uprchlíci a jejich víra, mnohem větším nebezpečím je rozdělená společnost na obránce vlasti a zrádné sluníčkáře, na nekompromisní strážce národní identity a zaprodané havlisty, na bojovníky a pravdoláskaře. Nejhorší je ta plíživá a dobře živená nenávist, která je větší hrozbou „pro budoucnost našich dětí“, než vlna uprchlíků. Uprchlíci se snad časem vrátí zpět do svých domovů, nenávist však zůstane na dlouho.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami