Vysvětlování příčin této reality však v tomto článku vynechme, protože v tuto chvíli je daleko aktuálnější zajímat so o to, co nový směr vývoje evropské ekonomiky znamená pro Česko a jak bychom měli reagovat, aby dopady byly minimální. Vzhledem k silné provázanosti s německou ekonomikou se na té klouzačce pochopitelně svezeme také, ale vzhledem k lepšímu stavu korporátní sféry a jejímu nižšímu zadlužení i s ohledem na rozpočtové reformy provedené vládou Petra Nečase je naše výchozí pozice docela výhodná.

Podstatné pro využití našich předností je ale racionální vládní politika a té se zřejmě dočkáme jen těžko. Například pro pronikání našich exportérů na neevropské trhy je v současné extrémně nejisté politické situaci ve světě velmi důležitá podpora exportu prostřednictvím Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) a České exportní banky. Ty jsou z minulé krize ale zatíženy problémovými aktivy v podobě nesplácených úvěrů. Jistě mohlo v některých případech jít o nějakou zlodějinu, ale většinou jde o dopady vyšších podnikatelských rizik v době recese a občas o úřednický šlendrián. Obě instituce je třeba nějakým způsobem ozdravit a dokapitalizovat, aby dál fungovaly jako účinná podpora exportu. Místo toho se pod dohledem Babišova ministerstva financí minulé aktivity rozsáhle kriminalizují a nové dozorčí rady fakticky blokují další obchody, čímž dělají pravý opak toho, co je v této době potřeba. Zejména českým výrobcům investiční produkce tak mohou utéct velké obchody a stovky a tisíce lidí mohou kvůli nekvalifikovaným tzv. odborníkům Andreje Babiše přijít o práci.