Se zájmem jsem se seznámil s článkem Noemi Smolik o Jiřím Fajtovi, bývalém řediteli Národní galerie v Praze, který vyšel v prestižním německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) dne 25. července tohoto roku (Parlamentní listy o něm informovaly zde, originál textu je dohledatelný v placené sekci FAZ pod názvem "Geldgier und andere Machenschaften", což je v českých médiích citováno jako Chamtivost a další machinace, zde).
Podpásovky soukromého docenta
Text Noemi Smolik nepřináší pro českého čtenáře mnoho nového, zvláště pokud četl články, které na dané téma napsala Jana Dědečková a menším dílem též já. Se skutečnostmi, známými domácí kulturní veřejnosti, byla ovšem seznámena německá odborná obec. Proto mě neméně zaujala reakce na tento příspěvek od dnes již emeritního generálního ředitele pražské Národní galerie a soukromého docenta (v německém znění k přečtení zde). Odpověď Jiřího Fajta je asi desetkrát delší a plná jakoby v mírné formě uštědřovaných podpásových ran, s nimiž paní Smolik jistě musela počítat.
Fajt si zaslouží vlastní univerzitu
Nedělám si iluze, že by domácí „kulturní fronta“ a její speciální sekce akčních umělců byly ochotné revidovat cokoliv ze svých dosavadních stanovisek. Obhajovací výron Jiřího Fajta naplňuje člověka skoro útrpností vůči jeho chabým intelektuálním chapadlům. Článek paní Noemi Smolik v novinách tak prestižních, jako jsou Frankfurter Allgemeine Zeitung, je pro Fajta opravdu velmi nelichotivým pohledem do zrcadla. Naplňuje mě obavou, že by onen text mohl způsobit na německé kulturní scéně jistou nechuť vůči zpětnému přijetí ztraceného syna. Jinými slovy: panuje nebezpečí, že ten, kdo nám již směle hlásal, jak se těší na opětovné uplatnění svých všestranných schopností v podmínkách rozvinuté německé civilizace, by nám zůstal na obtíž v našem opovrženíhodném čecháčkovském rybníčku. Není však třeba zoufat. Při akutním nedostatku výroben německých uměleckých historiků na tamních univerzitách se pro Jiřího Fajta přímo nabízí důstojná kulturní mise. Mohl by založit univerzitu samostatnou, nesoucí hrdě jméno velmistra jeho oboru Felixe Krulla (vysvětlující poznámka redakce zde). Renomovaný pražský galerista Jan Třeštík by panu emeritnímu generálnímu řediteli Národní galerie v Praze v jeho současné finanční nouzi jistě vypomohl alespoň do začátku.
Autorem článku je Prof. PhDr. Pavel Preiss, DrSc., historik umění zabývající se výtvarnou tvorbou raného novověku (renesance, manýrismu a baroka).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
