Je potřeba být s Ukrajinou co nejvíce solidární, pomáhat jí proti ruskému agresorovi a co nejlépe se postarat o ukrajinské uprchlíky. A to také nejen Evropa dělá. Jsem rád, že Česká republika patří v tomto ohledu k nejaktivnějším zemím a podporuji tak související kroky jednotlivých ministerstev, vlády, stejně jako Poslanecké sněmovny. Věřím, že na ně navážou také kroky Senátu a prezidenta republiky. Musíme totiž - a právě nyní také prostřednictvím zákonů - připravit na tuto situaci naše sociální, ubytovací i zaměstnanecké systémy, zdravotnictví či školství. Je vhodné tyto zákony přijímat ve zkráceném řízení, jak se také děje, protože času se nám nedostává. Jako právník jsem si jistý, že v tomto postupu by dal Poslanecké sněmovně za pravdu i Ústavní soud.

A pak tu jsou věci, se kterými chvátat nemůžeme a vlastně ani nesmíme. Přijmout Ukrajinu bez dalšího do Evropské unie teď prostě nemůžeme. Popřeli bychom tím všechna pravidla, na kterých bylo evropské společenství vystavěno. Popřeli bychom tím evropské právo, které vzniká ve složitých kompromisech. Ukrajina před válkou nebyla a ani nyní není ani kandidátskou zemí na vstup do Evropské unie, jako jsou Albánie, Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko a Turecko, ani potenciálním kandidátem jako Bosna a Hercegovina a Kosovo. Ukrajina nemůže tyto země ani v nynější situaci přeskočit. Na nedodržení zaběhlých postupů by totiž mohla doplatit Evropská unie jako taková.