To by však narušilo vzhled celé zátoky, která je v památkové zóně Vyšehradu a zejména by omezilo nebo zcela zlikvidovalo sportovní činnost všech těchto klubů, rekreační sport běžných občanů i výcvik dětí a mládeže v této lokalitě, která je na území celé Prahy jedinečná a nenahraditelná. Proto se všechny dotčené kluby spojily a vypracovaly společný projekt modernizace sportovního přístavu v Podolí. 

Cíl: Cílem projektu všech tří sportovních klubů je zachování jediného sportovního přístavu v Praze, jeho modernizace na současnou evropskou úroveň a udržení vhodného prostředí pro rekreační sport dospělých a pro vodácký výcvik dětí a mládeže. Chceme zachovat možnost provozování vodních sportů pro běžné občany Prahy a odmítáme budování „milionářských“ klubů. Proto odmítáme především komerční „revitalizaci“ přístavu, spojenou s developerským projektem výstavby hotelu nebo „ubytovací kapacity“ přímo na hrázi. Nejen že by hotel zabral spoustu prostoru, potřebného pro výstavbu loděnice Tatran, ale zejména svými ekonomickými důsledky (návratnost investice) by jednoznačně zničil dostupnost vodních sportů v této lokalitě pro běžné občany Prahy i pro sportovní výcvik dětí a mládeže. 

Historie: Ochranný přístav vznikl vybudováním ochranné hráze v letech kolem r. 1867 – 1872 jako ochrana pro plavidla v případě povodní. První sportovní klub se usadil v přístavu již v r. 1894 – Český Yacht Klub se svou první plovoucí loděnicí. Následně se do zátoky přestěhoval německý veslařský klub Regatta, který postavil na jižním břehu svou loděnici. Je to nejstarší dosud stojící sportovní stavba v Praze. Nyní je užívána jako loděnice přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, sloužící k vodáckému výcviku studentů a tělesně postižených. Bohužel dosud není památkově chráněná. Český Yacht Klub (ČYK) postupně se zvyšujícím počtem členů a zájemců o vodní sporty vystřídal další dvě plovoucí loděnice, až v r. 1912 postavil na ochranné hrázi svůj „klubový dům“ – ve své době největší sportovní stavbu v Praze. Loděnice stojí v původní podobě dosud a je památkově chráněná, včetně parkové úpravy pozemku a zimoviště lodí na hrázi. Do zátoky se následně v 30-tých letech přemístil i „Klub vodních motoristů“ – nyní Tatran Praha se svou plovoucí klubovnou, postavenou na trupu německého invazního člunu ze 2. světové války. Po převratu v r. 1948 byl ČYK začleněn do TJ Slavoj Vyšehrad, ale stále byl znám jako ČYK, včetně vodáckého oddílu vodních skautů. Již v roce 1990 po sametové revoluci došlo k opětovnému osamostatnění a obnovení ČYK  a vrácení klubového majetku. Přístav, jeho vybavení i náklady na provoz a obnovu byly zajišťovány bez dotací, pouze z členských příspěvků a darů svých členů a jejich práce. Veškerá obnova, údržba i provozní náklady byly realizovány zcela bez přispění Povodí Vltavy, které v přístavu nemělo a dosud nemá žádné vybavení ani jakoukoliv jinou účast. Celý přístav je v současnosti rozdělený mezi zmiňované tři subjekty – ČYK, Tatran a UK, tak jak historicky vznikal. Přístav byl budovaný postupně, vždy pro každý klub samostatně a pouze v rámci dostupných prostředků každého klubu. Na toku Vltavy v Praze a okolí je pro provozování a výcvik jachtingu i vodního motorizmu pouze jediný vhodný prostor – od Železničního mostu po most Inteligence.