V pátek 15. dubna jsem kolem třiadvacáté hodiny vezl vnuky domů z představení Malého prince. Na pankrácké části magistrály se provoz najednou zastavil. Hejno policejních aut blikalo jako ve filmu, projížděli jsme pak jedním pruhem stejně jako vozidla v protisměru, kde se konal navlas stejný ohňostroj. Vozy občanů, odstavené za příznačnou řadou kuželek zjevně bez ladu a skladu, měly otevřené dveře i zavazadlové prostory. Kufry a kabely se válely po asfaltu a lidé okolo jen tak postávali. Žádná smysluplná aktivita se v modrých záblescích neodehrávala. Jako by se na něco čekalo. Ale na co? Šlo se po teroristech, převaděčích migrantů, dealerech drog nebo jen tak po občanech? Zjevení jako z asteroidu B612, kde řádí zlé baobaby, kterých se princ tak bál.

Jak ale rozumně vyjít ze situace, kde na jedné straně hrozí demagogický alarmismus médií a politiků a populistické předstírání bezpečnostních opatření, na druhé straně kleští zase číhá nekontrolovatelná a nepředvídatelná hrozba teroru? Florentský profesor Franco Cardini nabízí ve své právě česky vycházející knize s názvem Chalífa a Západ východisko. „Zaprvé zcela vážně utáhnout s veškerou přísností, rozhodností, ale i s klidem smyčku kontrol a síť vyšetřování. V rámci toho bychom si především měli zajistit spolupráci evropských muslimských komunit, jež sborově vyjádřily svou ochotu podílet se na dohledu i z toho důvodu, že je v jejich zájmu ukázat, že IS v žádném případě nereprezentuje sunnitský islám jako celek. To všechno by se mělo provést bez zbytečného troubení na poplach, které beztak jen nahrává nepříteli. Zadruhé zorganizovat vojenské tažení proti IS a zajistit, aby je v první linii prováděly sunnitské muslimské síly, kterým by maximální podporu a vojenské jednotky měla poskytnout nikoli Severoatlantická aliance (aby se zmařil obraz ‚západní křížové výpravy', mocné zbraně džihádistické propagandy), nýbrž Organizace spojených národů."