Tato věta mi slouží jako šperhák nejen k otevření Frýdova osudu, ale také k odpovědi, co může literatura a co z ní nakonec zůstává. Věty. Hemingway říká v Pohyblivém svátku, že základním úkolem spisovatele je stvořit poctivou větu, jednu poctivou větu a pak už to jde samo. Holokaust se v současné próze pořád ještě nosí, u nás i ve světě. Psaní a meditování o literatuře o holokaustu je in také v akademickém prostředí. Už dlouho jsem však nečetl žádnou českou literárně kritickou reflexi, v níž by se vyskytlo jméno Norbert Frýd. Naším literárním ovzduším vanou větry vždy jen jedním směrem. Chodit po větru je snazší než si nechat funět do tváře a muset přivírat oči před proudem pochlebných slin, jimž stojíte v cestě. Přitom Frýd nenapsal jen koncentráčnickou Krabici živých, jeho historický román Císařovna stojí umělecky výš než pokleslá produkce tohoto žánru v posledních letech, a přesto se v nových vydáních neobjevuje, stejně jako třeba Tovaryšstvo Ježíšovo Jiřího Šotoly.
Habent sua fata libelli. Terentianus Maurus měl pravdu, když svěřil osudy knih do hlav čtenářů. Vydávané knihy vypovídají ve své většině o úrovni myšlení v konkrétní době. Současná beletrie mi připomíná honicího psa. Vypuštěn do krajiny pobíhá zmateně od jednoho tématu ke druhému, než chytí čerstvou, právě prošlápnutou stopu. Štve se po ní a dožene zoufalého a vyděšeného zajíčka, předloží ho pánovi, jazyk na náprsence, rychle dýchá, čeká pochvalu, a ono nic. Musí vyrazit znovu, obrátky se zkracují. Jedna kniha stíhá druhou, včerejší dílo je včerejší, už nikoho nezajímá, protože mu chyběl pádný důvod existence. Anebo proto že vůbec zmizely důvody.
Lidé se svlékli a ryby oněměly. Je tato věta pravdivá? Není. Stalo se skutečně, že vodní tvorové se hlasově projevovali až do chvíle, kdy se zhrozili, jak člověk ve skutečnosti vypadá, pak umlkli? Nestalo. A přesto má tato výpověď smysl. Srážkou dvou nesouvisejících, ale myslitelných faktů sděluje autor poznání, k němuž se bez této věty nedá dojít. Umělecká literatura, když říká to, co by se dalo říci i jinak, není umělecká. Z toho logicky plyne, že se nedá ničím nahradit, a když něco nelze ničím nahradit, jde o obohacení, protože když něco není, není nic. Použít v dnešní naší kulturní situaci pro označení spisovatele slovo tvůrce se soudní lidé neodvažují. Jednak se obávají, že by působili příliš pateticky, jednak u nich vítězí pocit, že pojem tvůrce v této konstelaci ztrácí oprávněnost. Kreativita zplaněla v křečovitá gesta, její překlad do češtiny odhalí prázdnotu. Tvořivost, tvorba, zde cítíme stvořitelskou tkáň rodné řeči, a jako bychom se rouhavě odvažovali dotknout onoho božského prapůvodního činu, instinktivně ucukneme. Když je dnes zkrátka někdo kreativní, vůbec to ještě neznamená, že je tvořivý.
Když je boxer sám v ringu a markýruje pohyby, jako kdyby proti sobě měl soupeře, říká se tomu v hantýrce stínování, jestli se nemýlím. Čím víc knih současné české i světové beletrie jsem nucen číst, tím nutkavěji se mi vnucuje pojem spisovatelské stínování.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
