Vzpomněl jsem si, že na začátku našeho tisíciletí kryla sklo mohutná vrstva vojenské khaki barvy. Sídlo SS muselo být maskováno proti zvědavým pohledům spojeneckých pilotů. Možná právě díky tomu přečkalo druhou světovou válku bez úhony a mohlo být předáno do užívání Československé lidové armádě, která tam vydržela až do polistopadové doby. Dnes se v zámku nachází luxusní hotelové zařízení, a přesto zůstal objekt přístupný veřejnosti dvěma prohlídkovými okruhy. Jeden z nich má zpřístupňovat právě sál, kde Alfons Mucha namaloval většinu pláten Slovanské epopeje. Malířův syn spisovatel Jiří ve své knize o otci nazvané Kankán se svatozáří píše: „Nezvykle velký prostor pro malbu Slovanské epopeje nalezl nakonec také náhodou. Známý chirurg profesor Kukula ho pozval na zámek Zbiroh, kde měl jako vášnivý lovec pronajatý byt. Na zámku, který byl v minulém století dějištěm dramatického vzestupu a pádu ‚krále železnic' barona Strussberga, zůstal po fantastických přestavbách rozsáhlý sál se střechou krytou tmavomodrými skleněnými tabulemi. V době otcovy návštěvy byl sál temný a pustý, protože stará krytina již nepropouštěla žádné světlo. Otec si náhodou všiml, že skulinou padá z výšky do jednoho kouta sluneční paprsek. Okamžitě poslal jednoho ze svých průvodců, aby vyšplhal na střechu a několik tabulí krytiny rozbil. Do sálu jako zázrakem zasvítilo slunce a o budoucím ateliéru bylo rozhodnuto. Střecha byla přesklena, sál vyčištěn a najat i se zadním traktem zámku, kde měla pak rodina příštích dvacet let bydlet."
První plátna Epopeje namaloval Alfons Mucha těsně před první světovou válkou a v roce 1928 daroval dokončený cyklus městu Praze. Jestliže se nyní malířův vnuk domáhá u soudu zrušení darovacího aktu a převedení díla do svého vlastnictví, obávám se, že nemá mnoho šancí. Alfons Mucha si ve smlouvě sice vymínil, že Slovanská epopej bude zveřejněna a důstojně umístěna, ale bohužel neuvedl lhůtu, do které se tak má stát. Víme-li, že některým českým soudcům stačí k odmítnutí žaloby či naopak v jiném případě k odsouzení domnělého viníka nikoli skutková podstata, ale chyba v interpunkci nebo chybějící písmeno v názvu firmy, jak je uvádějí protokoly, je nad zářící slunce jasnější, že Praha má ještě fůru času na to, aby požadovaný objekt pro Epopej nakonec postavila a splnila tak výminku autora. Ad Calendas graecas, na svatého Dyndy.
Jak mistrně se u nás, když se chce, hledají zástupné důvody k prosazení osobních ambicí a kapriců, doložila i nedávná krutá debata o zapůjčení Slovanské epopeje do Japonska. Opatrnické důvody kvočních opatrovníků, že plátna utrpí cestováním, jaksi zapomněly, že už v roce 1919 cestovalo do Spojených států jedenáct pláten na výstavu. Lodí. Trvalo to určitě déle než letadlem do Japonska. Z Prahy odešla zásilka 14. prosince a do New Yorku dorazila 14. března. Plánovaný termín newyorské výstavy se tedy nestihl a Mucha rozhodl počkat na příští podzim a mezi časem poslal dílo vystavit do Chicaga. Ještě v roce 1921 byla plátna v Americe. Záměr, dílo a výkon Alfonse Muchy jsou na naše poměry zkrátka moc velké. Čechy nejsou stavěny na velké formáty.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
