Když se blíží volby, kandidáti jsou na první pohled normální lidé. Slibují kde co. Když jsou zvoleni, stanou se z nich Zakazovači. S každým dalším zákazem nám ukradnou kus svobody a urvou si kus práva na řízení našich životů, protože oni mohou, jsou poslanci. Je to snad nějaká nemoc.

Pořád musí něco omezovat a zakazovat, protože jsou přesvědčení, že tak činí v našem zájmu a pro naše dobro. Odborných posudků za miliony a různě upravených statistik sypou z rukávů přehršle. Bohužel ty miliony jim musíme zaplatit z daní.

Nás se to netýká? Ale kdeže!

Lidé se nebrání. Každý zákaz totiž omezí svobodu jen jedné, zpravidla menší skupině občanů. Tak nač se vzrušovat? Jenže ono se něco děje - a v součtu něco dost podstatného.

Až donedávna jsem žil v domnění, že zhoubná nemoc postihuje jen komunisty nebo socialisty. Ti řídili výrobu i trh prostřednictvím různých plánovacích komisí, tak k ní mají koneckonců sklon. Ale dnes přece komunisté nevládnou, a přesto zákazů přibývá jako za bolševika... co to? "Plíseň" zasahuje strany napříč politickým spektrem či politickým přesvědčením. Absurdní zákazy se na nás hrnuly i z pravicových vlád i když před volbami všichni hovořili o svobodě člověka a minimu omezování našich svobod.

Proč nejdeme demonstrovat?

Není tomu ani půl roku, kdy jsem podnikl malý experiment a začal si zaznamenávat všechny ty zákazy ve jménu našeho dobra. Dnes už mám papír hustě popsán a začínám druhý. S ohledem na čas čtenářů nebudu většinu těch blbostí ani glosovat. Nebo zdůrazňovat čím ten nebo onen zákaz přesně omezuje naši svobodnou volbu. A víte co? Vsadím se, že s polovinou mého seznamu bude každý čtenář v pokušení souhlasit - nebo aspoň mu budou ty zákazy šumafuk, protože jeho svobodu neohrozí.