Petr Dimun: Co se děje v ČSSD aneb „podívej, vadne růže“…

Někteří účastníci to samozřejmě pochopili jako „diplomatické“ dloubnutí do nepřítomného předsedy Bohuslava Sobotky, který v té době právě poslouchal hřímání svého kolegy Roberta Fica na sněmu jeho strany v Košicích.

Doktor Hašek má pravdu: je to zvláštní, že při všech kauzách a politice Nečasovy vlády, při tristním stavu ekonomiky a neradostných vyhlídkách lidí, není nejsilnější opoziční strana schopna stabilně získávat 30-35%. Při bližším pohledu na ČSSD a její vnitřní poměry však dojdeme přesně k opačnému názoru. Totiž že je to vlastně ještě dobrý výsledek.

Jako malé děti

Tak třeba na sobotním ÚVV vyšlo najevo, že strana si neví rady se svým rozpočtem a bude hospodařit se schodkem 23,5 mil. Kč. Přítomní členové vedení zvolili osvědčenou metodu a za viníka, ať již otevřeně či poťouchlými poznámkami, označovali Jiřího Paroubka. Vzhledem k tomu, že rozpočet kampaně a parametry hospodaření však většina z nich (Hašek, Sobotka, Škromach, Zaorálek) schvalovala za předsednictví Paroubka na uzavřených politických grémiích, je to silně pokrytecká hra, která je hodna spíše malých dětí, než dospělých politiků. Když k tomu navíc přičteme i kuloárové informace, že efektivní, legální a oboustranně výhodné řešení povolebního dluhu je nasnadě, jen kdyby se na něm dokázaly špičky ČSSD dohodnout, kruh se uzavírá. Strana je pro vnější partnery bezhlavá, beztvará, strategické dohody není schopna vymýšlet, a když už se na ni obrátí s nějakými vlastními návrhy, setkají se vždy se stejným problémem: dohodnou-li se s Bohuslavem Sobotkou, musí jít obratem za Michalem Haškem, který ovšem většinou z principu nesouhlasí. A co hůře, dojde-li k nějaké dohodě na ose Sobotka-Hašek, zhusta dojde posléze k naprostému vystřízlivění, neboť jeden či druhý sice formálně dohodu podporuje, avšak dělají v zákulisí vše pro její krach a vinu pak svádějí jeden na druhého. Ale nechme se překvapit, třeba se to aktuálně podaří Miroslavu Kalouskovi, který údajně vyjednává (a zatím prý úspěšně) s oběma tábory předčasné volby příští rok…

Na sobotním jednání ÚVV ČSSD také opět vyhřezl na povrch dlouhodobý problém strany, která je spíše účelovou mocenskou aliancí mnoha politických proudů a směrů, než standardní politickou stranou. To je dědictví Miloše Zemana, který po svém nástupu doslova vyluxoval levé spektrum od různých anarchistických, liberálních a protokomunistickcých skupin, vsál je do ČSSD a pak jako silný lídr držel tenhle politický pytel blech pěkně „pod krkem“. Jakmile však tenhle slepenec nemá ve svém čele charismatického a silného lídra, který je schopen v zárodku zarazit oblíbenou kratochvíli socdem politiků, totiž vnitřní války a vzájemné sebeničení, dochází k postupné erozi jednoty strany. ČSSD tak například už několik měsíců vede debatu o tom, zda zachovat poplatek v nemocnici (David Rath) či prosazovat zdravotnictví zcela bezplatné (Zdeněk Škromach). Silnému předsedovi strany by taková neplodná diskuse byla trapná a navíc by musel pochopit, že více než o meritum věci tu jde o osobní spor, chcete-li o poměřování pindíků mezi neformálními „zlými muži“ obou táborů rádobypředsedy a skoropředsedy.

Růže s trny

Lukáš Jelínek si nedávno ve svém komentáři postěžoval, že ČSSD se v problémových krajích (Ústecký, Pardubický) uchyluje místo k řešení problému jeho zakonzervování. Scénář je vždy stejný: regionální stranické náčelnictvo se sejde a za zavřenými dveřmi si odhlasuje, že problém není, může za něj vnější nepřítel, zlí novináři a vůbec celosvětové spiknutí, přičemž tou jedinou a správnou cestou jak problém vyřešit je o něm nemluvit. Jelínek to správně nazval „pštrosí politikou“ a vyzval vedení strany k větší odvaze a vyčištění pomyslného Augiášova chléva.

Vezmu jen několik titulků médií z poslední doby, které ilustrují problém: „Za ČSSD kmotři nejsou, říká Sobotka“, „Poslanec Váňa půjde v ČSSD na kobereček kvůli výpovědi v korupční kauze“, „Hašek má posudky na svou práci. Prý jsou výborné, ukázat je ale nechce“, „Ústecký kraj vyplatil miliony na konferenci, kterou pořádal někdo jiný“, a mohli bychom pokračovat dál a dál.

Zvláště v Ústeckém kraji je situace v místní organizaci ČSSD opředena mnoha legendami, které sem tam proniknou na veřejnost: ať již se jedná o najíždění na nohy strážníkům místními funkcionáři ČSSD, přes podivné hospodaření s desítkami milionů z krajských peněz, které jsou podle médií přidělovány členům ČSSD, po věšení mrtvých koček na kliky údajně zorganizované krajským radním za ČSSD pro školství, až po poměry na krajském úřadě, kdy jsou úřednice údajně šikanovány.

Vedení ČSSD však tuto dlouhodobě neúnosnou palermizaci strany neřeší a dochází tak ke kuriózním situacím, kdy na zmíněném sobotním jednání ÚVV vystoupí místopředsedkyně strany Marie Benešová, dlouholetá známá ústeckého oranžového dua Vaňhová-Houska, která prohlásí s vážnou tváří, že jí vadí straničtí kmotři. Má-li ČSSD ve svém vedení člověka, který vděčí za svoji stranickou funkci mj. chomutovskému sociálnímu demokratovi Romanu Houskovi a má-li tento člověk na starost boj s korupcí, vypovídá to o trnitosti oranžové růže více, než co jiného. Prohlásí-li pak tento člověk s vážnou tváří, že mu vadí straničtí kmotři a reakcí je ne bouřlivý smích, ale souhlasné pokyvování, pak je něco shnilého ve státě dánském…

Co přijde po Sobotkovi

Aktuální zábavou oranžových kuloárů je debata o tom, kdy přijde konec Bohuslava Sobotky. Autor tohoto komentáře slyšel, naposledy dnes, že už je to hotová věc. Odzbrojující jistota, s jakou to lidé v ČSSD pronášejí, je zarážející. Nemohu si nevzpomenout slova Michala Haška, který měl po neúspěšné jarní předsednické volbě pronést, že „Slávek půjde do tepláků“. Dnes se v různých obměnách tyto informace, či spíše spekulace, objevují znova a to s intenzitou, s jakou do sebe straničtí bafuňáři jinak kopají v přízemní restauraci Lidového domu Hybernia becherovku.

Důvodem pro tyto spekulace je otevření starých privatizací tří podniků: Mostecké uhelné, Škody Plzeň a OKD. Nechme tyto složité kauzy pověstnému „koňovi, který má větší hlavu“ a věnujme se tomu, co vždy přijde po této zaručené informaci, totiž že „Slávek končí“. Debata totiž vyústí v úvahu, kdo přijde po něm. Nápadné je, že stranické kuloáry šmahem odepisují i Michala Haška. Vedle toho, že neplní dohody, je tradováno, že i on má okolo sebe několik nepříjemných kauz, pohybují se okolo něj „divní lidé“ a navíc prokázal, že neunesl porážku. Faktem je, že Michal Hašek nepochopil vzkaz sjezdu, který chtěl hned druhý den dohodu obou oranžových předsedů. Klid zbraní, aspoň na veřejnosti, přišel až se společným nepřítelem: Jiřím Paroubkem a jeho novou stranou. Přesto se však jednalo o smír pouze navenek, naschvály uvnitř strany pokračovaly a tak si stranická oligarchie začala hledat nástupce. Dnes se tak vedle přirozených nástupců obou dvou ve svých táborech – u „sobotkovců“ je to Dienstbier, u „haškovců“ Marie Benešová – začíná spekulovat o třetím „vzadu“. Tím třetím, kompromisním nástupcem Bohuslava Sobotky, se má stát Lubomír Zaorálek. Dienstbiera totiž začali mít plné zuby i „sobotkovci“, neboť projevuje vedle předsednických ambicí i vlohy pro extrémní politikaření a nápadně často tak někteří politici ze Sobotkova tábora narážejí na informace, které jim jsou nepříjemné a jejichž jediným zdrojem k novinářům mohl být právě Dienstbier. Přesně jako přes kopírák začali mít „haškovci“ obavy z Benešové, která po čase měla v Hybernii, na svých oblíbených sedánkách s vybranými novináři z Práva a Aktualne.cz, dávat k dobru své přirozené vlohy a „jemně“, s grácií domovnice, kritizovat Haška a spol.

Otázka zní, zda úvaha o Zaorálkovi není spíš podle přísloví „přání otcem myšlenky“. Mnohem zajímavěji zní spekulace o usmíření nastupující hvězdy Jeroným Tejce, „sobotkovce“, s brněnským primátorem Romanem Onderkou, který ozdravně po sjezdu vypadl z velké politiky. V jeho případě z pověstných vančurovských panských spodků, které chrapoun vždy prošoupe. Dnes si totiž na jeho prázdnou aroganci stěžuje už jen úzká intelektuální elita Brna.

I kdyby se však úvaha některých politiků ČSSD ubírala tímto směrem, je otázkou, zda by neskončila dříve, než začala: je-li totiž problémem Haškův titul ze Sládkovičova, pak honička Onderky s redaktorem České televize ohledně okolností, za nichž získal titul on, by se obratem stala hitem českého internetu.

Kvete růže?

Ať již to jsou zčásti jen špatně interpretované informace, zčásti spekulace a zčásti možná „zlá a ošklivá slovíčka“, pohled na současnou ČSSD nemůže v nikom soudném vzbuzovat vzpomínku na její dávnou hymnu, kdy se zpívalo „kvete růže, podívej, kvete růže, ta tvá“. A kde jsou ty časy, kdy se zpívalo „jsme ten správnej tým“. Přitom lidé jsou, až na jednu výjimku, stále stejní…