Někteří účastníci to samozřejmě pochopili jako „diplomatické“ dloubnutí do nepřítomného předsedy Bohuslava Sobotky, který v té době právě poslouchal hřímání svého kolegy Roberta Fica na sněmu jeho strany v Košicích.

Doktor Hašek má pravdu: je to zvláštní, že při všech kauzách a politice Nečasovy vlády, při tristním stavu ekonomiky a neradostných vyhlídkách lidí, není nejsilnější opoziční strana schopna stabilně získávat 30-35%. Při bližším pohledu na ČSSD a její vnitřní poměry však dojdeme přesně k opačnému názoru. Totiž že je to vlastně ještě dobrý výsledek.

Jako malé děti

Tak třeba na sobotním ÚVV vyšlo najevo, že strana si neví rady se svým rozpočtem a bude hospodařit se schodkem 23,5 mil. Kč. Přítomní členové vedení zvolili osvědčenou metodu a za viníka, ať již otevřeně či poťouchlými poznámkami, označovali Jiřího Paroubka. Vzhledem k tomu, že rozpočet kampaně a parametry hospodaření však většina z nich (Hašek, Sobotka, Škromach, Zaorálek) schvalovala za předsednictví Paroubka na uzavřených politických grémiích, je to silně pokrytecká hra, která je hodna spíše malých dětí, než dospělých politiků. Když k tomu navíc přičteme i kuloárové informace, že efektivní, legální a oboustranně výhodné řešení povolebního dluhu je nasnadě, jen kdyby se na něm dokázaly špičky ČSSD dohodnout, kruh se uzavírá. Strana je pro vnější partnery bezhlavá, beztvará, strategické dohody není schopna vymýšlet, a když už se na ni obrátí s nějakými vlastními návrhy, setkají se vždy se stejným problémem: dohodnou-li se s Bohuslavem Sobotkou, musí jít obratem za Michalem Haškem, který ovšem většinou z principu nesouhlasí. A co hůře, dojde-li k nějaké dohodě na ose Sobotka-Hašek, zhusta dojde posléze k naprostému vystřízlivění, neboť jeden či druhý sice formálně dohodu podporuje, avšak dělají v zákulisí vše pro její krach a vinu pak svádějí jeden na druhého. Ale nechme se překvapit, třeba se to aktuálně podaří Miroslavu Kalouskovi, který údajně vyjednává (a zatím prý úspěšně) s oběma tábory předčasné volby příští rok…

Na sobotním jednání ÚVV ČSSD také opět vyhřezl na povrch dlouhodobý problém strany, která je spíše účelovou mocenskou aliancí mnoha politických proudů a směrů, než standardní politickou stranou. To je dědictví Miloše Zemana, který po svém nástupu doslova vyluxoval levé spektrum od různých anarchistických, liberálních a protokomunistickcých skupin, vsál je do ČSSD a pak jako silný lídr držel tenhle politický pytel blech pěkně „pod krkem“. Jakmile však tenhle slepenec nemá ve svém čele charismatického a silného lídra, který je schopen v zárodku zarazit oblíbenou kratochvíli socdem politiků, totiž vnitřní války a vzájemné sebeničení, dochází k postupné erozi jednoty strany. ČSSD tak například už několik měsíců vede debatu o tom, zda zachovat poplatek v nemocnici (David Rath) či prosazovat zdravotnictví zcela bezplatné (Zdeněk Škromach). Silnému předsedovi strany by taková neplodná diskuse byla trapná a navíc by musel pochopit, že více než o meritum věci tu jde o osobní spor, chcete-li o poměřování pindíků mezi neformálními „zlými muži“ obou táborů rádobypředsedy a skoropředsedy.