A že se také opět ukázaly všechny Zemanovy přednosti coby taktika a rétora. Jeho úspěch je o to větší, že se mu podařilo přesvědčit především levicového voliče, odmítajícího vládu Nečase s Kalouskem a že se dokázal vyhnout negativním dopadům amnestie Václava Klause, tedy člověka, jehož je Zeman veřejným favoritem.

Přitom je Zemanova strana SPOZ – ačkoliv mimo parlament – fakticky další koaliční stranou Nečasovy vlády. Jeho kampaň před volbami 2010 byla namířená nikoliv vůči pravici, ale proti ČSSD. Jako tehdejší účastník různých jednání jak politických, tak volebního štábu v Lidovém domě vím, jak Zeman svojí kampaní, svými styky v médiích, zvláště v Právu, ale i v nejužším vedení ČSSD komplikoval vedení kampaně proti reinkarnaci české pravice. Vezmeme-li si dnes analýzu Zemanových předvolebních rozhovorů z tehdejší doby, zjistíme, že jeho soupeřem nebyla ODS, ani TOP09, ale „paroubkovská ČSSD“. Zisk jeho SPOZ v podobě skoro 5% zasadil zásadní ránu pro možnost levicové vlády a naopak umožnil ustanovit vládu v čele s Petrem Nečasem na personální platformě bývalé vlády Mirka Topolánka, Zemanova přítele, jen bez Topolánka a s Věcmi veřejnými.

Je jednou z největších chyb ČSSD, že toto voličům nebyla schopna včas, důrazně a srozumitelně sdělit. Přitom se jedná o zásadní informaci pro rozhodování levicového voliče: je to Miloš Zeman a jeho SPOZ, která nese odpovědnost za tzv. reformy Nečasovy vlády, za zdražování a snižování důchodů i podpory sociálně potřebných, rodin s dětmi, ale i platů učitelů a všech, ke kterým jinak Zeman tak hezky promlouvá. Dopustit, aby se ze Zemana stal přirozený kandidát těch, kdo zásadně nesouhlasí s politikou Nečasovy vlády, to je opravdu horší, než zločin - je to chyba.