Polednová se v roce 1950 účastnila porady strůjců politického procesu s Horákovou včetně komunistického fanatika, náměstka ministra spravedlnosti K. Klose. Během ní se několik dní před soudním líčením projednávaly a navrhovaly tresty pro obžalované. Ty zněly drakonicky: čtyři tresty smrti, čtyři doživotí. Polednová svou nechvalně známou řečí demagogicky stavěla M. Horákovou a další obžalované na úroveň „podlidí“, kteří usilovali o rozvrat a zničení republiky. Po roce 1989 tvrdila, že se Horáková k činům „dobrovolně“ přiznala. Přitom byli jak M. Horáková, tak i další obžalovaní StB mučeni a své řeči u soudu museli poslušně odříkávat. I když až do své smrti Polednová odmítala svou vinu a stále prohlašovala, že M. Horáková se činů, z nichž byla obžalována, skutečně dopustila, její právní podíl na justiční vraždě je nesporný. A z nejnovější doby i soudně potvrzený.

V roce 2007 bývalou komunistickou prokurátorku odsoudil Městský soud v Praze k trestu odnětí svobody v délce osmi let. Následně byl tento rozsudek v roce 2008 zrušen s odůvodněním, že čin je promlčený. V září 2008 však dochází k dalšímu zvratu v případu a z popudu Nejvyššího soudu se kauza vrátila k vrchnímu soudu k novému posouzení, přičemž Polednová byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody šesti let. Ten si odpykávala od března 2009 do prosince 2010, kdy jí prezident V. Klaus udělil milost ze zdravotních důvodů. Tu, mimochodem, považovala za „samozřejmost“.