Místo toho se omezilo na deklaratorní prohlášení o nepřijatelnosti nezákonných vyvlastňování kdekoli na světě a práva národů na sebeurčení. Vzhledem k faktu, že vztahy mezi českými vládami a landsmanšaftem byly přinejmenším velmi napjaté, jde skutečně o výrazný posun směrem ke smíření, které bylo před 10 lety ještě těžko možné.

Když v roce 2003 otevíral ,,provokativně" B. Posselt pražskou odbočku SKS, byly vztahy landsmanšaftu a a české vlády na bodě mrazu. Není divu. SKS stále nesmyslně argumentovala neexistujícími požadavky na vrácení majetku po sudetských Němcích, kteří byli po skončení druhé světové války odsunuti z Československa. Nejen z důvodu, že tento majetek za 70 let několikrát změnil své majitele, ale především protože byly po válce přijaty klíčové dekrety č. 108, č. 12, které zbavovaly Němce majetku na československém území, byly vždy tyto požadavky právně a historicky neodůvodněné, tedy nulitní.