Červnové 1,3 % u celkové inflace a ještě o něco nižší jádrová inflace snad už ani nikoho nepřekvapily. Jde samozřejmě o průměr a inflaci na této úrovni má aktuálně jen Belgie, zatímco inflace v jednotlivých zemích eurozóny se pohybuje mezi 0,2 % a 3,1 % shodou okolností podle toho, v jaké kondici je ta která ekonomika. Nepřekvapí proto, že na dolní příčce je Řecko a na horní jedna z pobaltských zemí. Rozptýlené jsou přitom i hodnoty jádrové inflace, nicméně při rozhodování ECB jde samozřejmě o celkové, tedy zprůměrované hodnoty. Proto i při dalších úvahách o nutnosti ještě více uvolnit měnovou politiku může ECB kdykoliv sáhnout k inflačnímu argumentu.

Bez ohledu na fakt, že už tak jsou v eurozóně peníze extrémně levné a dostupné, že se rozběhlo i úvěrování a tzv. zamrznutí úvěrů, zažívá už jen šest zemí včetně Itálie, Řecka, Kypru a Španělska. Tedy těch, které v nedávné minulosti na úvěry až příliš spoléhaly a nyní procházejí obdobím snižování úvěrové zátěže. Pokles úvěrování tam proto není důsledkem nedostatku peněz, ale především domácích strukturálních problémů, které měnová politika z Frankfurtu vyřešit sama o sobě nemůže.