Tu první mělo už na začátku roku a z jejích výsledků se nedá říct, že by zájem o nové státní bondy byl nějak ohromující. Z nabízených bondů za 7 mld. se na trhu podařilo uplatnit zhruba šest miliard, přičemž o nejdelší papír splatný v roce 2036 nebyl téměř žádný zájem a ani v dalších dvou případech se nedá říct, že by se investoři o nové státní dluhopisy zrovna porvali. Dnes budou ve „hře“ tři dluhopisy se splatností 5-15 let v objemu 12 mld. korun a výsledky aukcí ukážou, jak moc jsou nové bondy pro trh v době rostoucích výnosů atraktivní. Doba, kdy se výrazná část výnosové křivky nacházela v záporném teritoriu, a stát emitoval krátké bondy se záporným výnosem, už v podstatě skončila. Napomohl tomu nejen pomalejší příliv nových peněz na český finanční trh, ale především ČNB, která začala svižně zvyšovat své úrokové sazby ve snaze vrátit se k (novému) normálu.

A vlastně nešlo jen o loňské dvojí zvýšení úrokových sazeb centrální banky, ale především o silné odhodlání úrokové podmínky dále zpřísňovat, které vyplývá z komunikace ČNB. Příkladem budiž slova guvernéra o minimálně dvojím zvýšení sazeb ještě v letošním roce nebo poslední prognóza centrální banky předpokládající, že na konci příštího roku se tříměsíční PRIBOR dostane až na úroveň 2,8 %. Pokud by investoři tento scénář brali zcela vážně, tak i současné vyšší výnosy státních bondů (u desetiletého cca 1,80 %) by se musely zdát stále jako velmi nízké. Otázkou ovšem je, zda ČNB může být ve skutečnosti až tak radikální. Přece jen stále ještě extrémně uvolněná politika ECB nevytváří prostor pro navýšení českých sazeb o cca dva procentní body během tak krátké doby. Nicméně diskutabilní mohou být současné výnosy bondů i v případě, pokud by rychlost ČNB byla ve srovnání s jejím hlavním scénářem jen poloviční. Nadcházející aukce státních dluhopisů tak můžeme chápat i jako test důvěry finančního trhu v deklarovaném odhodlání centrální banky normalizovat úrokové sazby v ČR.