Vražda Borise Němcova u kremelských zdí je samozřejmě na prvním místě lidskou tragédií. Je zatím předčasné spekulovat, kdo ji zorganizoval a provedl. Jako obvykle je však hlavní se ptát, kdo z ní mohl mít prospěch. Cui bono? Fakt, že k ní došlo jen pár hodin před plánovaným začátkem „moskevského Majdanu“ (v podobě dlouho plánovaného pochodu proti demokraticky zvolenému prezidentovi), nicméně mnohé napovídá. Nápadně totiž připomíná známou metodu „operací pod falešnou vlajkou“, jakých jsme především v režii Washingtonu, respektive Kyjeva, byli v posledním roce několikrát svědky.

Politická zástěrka?

Podle zasvěcených informací je totiž pravděpodobné, že příprava protestní demonstrace „moskevské kavárny“ hrozila skončit těžkým fiaskem. Nelze proto vyloučit, že vražda Borise Němcova se měla stát rozbuškou, která mnohým zvedne adrenalin a přivede do ulic kýžené statisíce protestujících. Nezapomínejme totiž že Moskva má nejméně jedenapůlkrát více obyvatel než celá Česká republika. Když se někde sejde pár tisíc, je to jako pár stovek v Praze. Z toho Majdan neupleteš. A vypadá to, že právě to se – navzdory politické vraždě (byla-li to politická vražda) – právě stalo.

V ruských médiích ale spekulují experti a významné osobnosti o řadě dalších možných motivů. Nelze prý vyloučit dokonce ani vraždu ze žárlivosti. Němcov totiž udržoval víc než jen přátelské vztahy s mnoha mladými ženami – mimo jiné i s ukrajinskou modelkou A. Durynskou, která ho v okamžiku útoku doprovázela. Jako zázrakem však vyvázla bez škrábnutí, což při daných podmínkách střelby a osmi vystřelených nábojích je úkaz na pomezí fyzikálních zákonů. Úvaha, že vrah (vrazi) chtěl využít logických politických konotací k odvedení stop, není proto vůbec nesmyslná.

Sousto pro Českou televizi