Petr Hájek: Démon Moloch natahuje ruku po našich dětech. Obětujeme mu je?

To bylo řečí a homo-slibů, když parlament schvaloval zákon proti přírodě o takzvaném registrovaném partnerství. Reprezentanti „čtyřprocentní“ deviace se zapřísahali: „Tady naše nároky končí, adopce dětí nepřicházejí v úvahu“ a tak dále a tak dále.

Mediální megafony vše patřičně zesílily a stokrát tuto lež zopakovaly, aby se pro konkrétní chvíli stala pravdou. Aby ukolébaly tu část zneklidněné veřejnosti, které ještě není všechno jedno. Jak velká tato část je? To vlastně nikdo přesně neví. Co je však jisté, že jde o „mlčenlivou většinu“. Bude mlčet i nyní? Narozdíl od Francie nejspíš tradičně ano.

Už jsou tady!

Není proto divu, že většinovou veřejností prošla v minulých dnech vcelku bez povšimnutí informace, která by ještě před pár lety měla charakter „poplašné zprávy“: Do parlamentu přišla norma, která po schválení umožní adopce dětí homosexuálními páry. Oněmi „registrovanými“, takříkajíc „manželskými“, jejichž existenci vnesl do našeho právního řádu zákonodárný sbor v roce 2006.

Šlo tehdy o poslanecký návrh z dubna 2005, který poslanecká sněmovna schválila jako pěkný dárek před Ježíškovými narozeninami 16. prosince, senát jej pak potvrdil 26. ledna 2006. Prezident republiky Václav Klaus perverzní zákon sice vetoval, ale jeho veto poslanci 15. března 2006 přehlasovali.

Tentokrát byla zpráva o chystaných homosexuálních adopcích bezmocných dětí „shodou okolností“ téměř zakryta soubojem o jmenování „katolické buzny“ pana Putny profesorem. Obojí má i stejný výsledek: Prezident Zeman se polekal havlistických guerill, rychle vycouval a všechno prohrál. Putna bude profesorem. A mnohé děti budou již brzy téměř jistě vychovávány homosexuály. Tedy odmalička deviantně indoktrinovány. Partnerský model žena-žena respektive muž-muž jim bude vštípen jako norma. Již brzy.

Mocná homo-chobotnice má chapadla všude

Legalizace homosexuálních „manželství“ byla základním krokem k revolučnímu rozbití přirozeného rodinného modelu Muž – Žena – Dítě. Vše, co následuje potom, je pro homosexuální manažery už jen víceméně technická záležitost. Jakmile společnost ovládaná mediokracií bez větších protestů připustila, aby byl překročen Rubikon nedotknutelnosti tradiční rodiny, není běžnými demokratickými mechanismy cesty zpět.

Homosexuálové totiž nejenže nejsou utlačovanou „minoritou“. To o sobě jen vyřvávají při „gay parádách“ v ulicích našich měst. Tatáž lež zní z temných hlubin institucí Evropské unie – hlavního sponzora gay revoluce proti hodnotám, z nichž západní civilizace vyrostla, rodiny na místě prvním. Není divu. Elity EU potřebují pro své politické cíle zničit tradiční stát. A rodina bývala jeho nejpevnějším základem.

Homosexuální bratrstva jsou naopak neobyčejně mocná – a prorostlá prakticky do celé společenské struktury. Do vlády, kde gay-ministři ve svých kabinetech zaměstnávají gay-novináře jako své asistenty, aby jim dělali PR. Do státní správy či ministerstev, kde – řečeno slovy jednoho politicky nekorektního odborového předáka – se normální chlap na chodbě už bojí předklonit, aby sebral tužku, která mu upadla.

Za pár let si už ani nevzpomeneme, že byly doby, kdy zdravé dítě, narozené ze spojení muže a ženy, nemohl stát předat jako hračku lesbám či homosexuálům, aby si pro povyražení hráli na rodiče.

Ale totéž platí i pro mnohé soukromé firmy, zvláště pro ty s IT technologiemi, pro burzy, banky a finanční instituce a služby obecně – zde rozhodně více než ve čtyřech procentech panují homosexuální manažeři. Místa na něž dosáhnou obsazují výhradně podle klíče své sexuální deviace. Potichu, bez zákonů. O světě médií, filmu a showbyznysu obecně ani nemluvě. Když například nadaný mladý klavírista přijde do velké agentury, která zajišťuje koncerty po celém světě a projeví se jako „hetero“, má devadesáti procentní jistotu, že je bez šance.

Tato chobotnice nyní vymáhá z většinové společnosti jediné „zboží“, které je pro ni zatím nedostatkové, a proto po něm tak prahne: Děti.

Moloch si vždy žádá dětské oběti

Aleš Cibulka byl letos už potřetí zvolen gayem roku při vyhlašování cen GayStar 2012. Kromě něj si cenu od homosexuálů odnesla třeba i Aneta Langerová coby lesba roku.

Aleš Cibulka je tedy gay-autorita. Nepochybuje, že adopce bude brzy běžnou věcí. "Myslím, že stejně jako ta současná mladá generace kluků, kterým je 14 nebo 15, se musí divit, že byly doby, kdy se dva kluci nemohli vzít nebo spolu legálně žít, tak za pět až deset let se budou divit tomu, že kdysi byly časy, kdy si nemohli adoptovat dítě," říká.

Démonickému bohu Molochovi přinášeli pohané dětské oběti. Dutá kovová socha boha byla rozpálena ohněm, do dutiny vloženo obětované dítě a „zaklopeno“ do žhavého smrtícího objetí. Pohané věřili, že tím činí pro budoucnost svých dětí to nejlepší. Nechtěli uvěřit, že Moloch je ve skutečnosti ďábel. Je zjevné, že v civilizovanější podobě tento rituál právě obnovujeme.

Slepí jako Jiří Paroubek

Viktor Paggio ze strany LIDEM spolu s dalšími kolegy navrhne normu, která umožní párům stejného pohlaví adopci dítěte. Tolik agenturní zpráva.

"V České republice je už nyní řada registrovaných párů, které vychovávají děti, ať už z předchozího vztahu, nebo z umělého oplodnění. Tyto děti se nacházejí v nevýhodné situaci," prohlásil Petr Kalla ze sdružení PROUD, které usiluje o uzákonění možnosti osvojení dítěte partnera či partnery a zrovnoprávnění rodin, v nichž oba rodiče mají stejné pohlaví.

Kryti řadou opon a masek plánují tiše, usilovně a dlouhodobě operace proti lidské svobodě, proti přirozenému řádu Božího světa. Homosexualismus je jen jednou z mnoha rovin v jejich režii.

Návrh zákona prý podle Kally hodlají podpořit poslanci napříč stranami. Skupinu poslanců, která zákon chystá, předběhl nicméně agilní pokrokář-Hujer Jiří Paroubek, který zákon už podal.

Šance na schválení zákona však poněkud brzdí dřívější tahoun registrovaného partnerství ČSSD. "Většinově tento záměr podporovat nebudeme. Když kdysi ČSSD uzákonila registrované partnerství, dala veřejný slib, že nepůjde dál a nebude už podporovat adopce homosexuály. Ale někteří z nás s tím souhlasí," poznamenal stínový ministr práce a sociálních věcí Roman Sklenák. Ano, blíží se volby. Rozdávají se pastelky dětem – nebo děti homosexuálům.

Nejsou všichni jen tupci

Že se nechají homosexuály zlobovat pidistrany složené z různých přeběhlíků, je celkem pochopitelné. Za rok jsou volby a tím také konec jejich života ve vládě či v parlamentu – a tedy i nezasloužených prebend. Chytají se každého stébla – a myslí si, že homosexuálové pro ně představují teoretická čtyři procenta hlasů.

Nikdy je od nich samozřejmě nedostanou. Homo-lobby je pouze využije jako užitečné idioty. Vzpomeňme na začátek konce Mirka Topolánka v jeho devótním předvolebním rozhovoru do časopisu pro gaye. Homosexuálové jsou disciplinovaní. V naprosté většině volí jen homosexuály – ať jsou na kandidátce kterékoli strany.

Je proto skutečně záhada, co svou podporou legalizace této perverzní hry s dětskými osudy sledují někteří významní členové kdysi pravicové ODS. Politického nic. Ve své lidské, ideové a hodnotové prázdnotě snad jen chtějí dát mediálnímu Molochovi najevo, že jsou s ním.... V hlavním proudu. Na správné straně barikády. Kdyby se náhodou zase „kroužkovalo“.

Následující řádky nejsou černý humor, jde o autentický záznam:

"Zákon o registrovaném partnerství platí několik let, měli bychom se posunout někam dál," řekla médii zbožňovaná „pokroková“ poslankyně za ODS Jana Černochová. A aby o jejím intelektuální insolvenci nikdo nemohl zapochybovat, požádala novináře přítomné na semináři ve Sněmovně: "Prosím, nepište o tom jako o adopcích, je to osvojení."

Ta paní si opravdu myslela, že něco řekla. Nejde o to, že netuší, že adopce = osvojení. Ani o to, že při tom blábolu si nejspíš připadala tak nějak ... moudrá. Jde o to, že novináři to opravdu napsali.

Nejsou však všichni pouze roztomilí tupci, jejichž naděje na politický život spočívá snad jedině ve stanovení povinných kvót pro ženy. Ti, kdo to všechno organizují, hloupě nemluví. Nemluví totiž vůbec. Jejich tváře většinou ani neznáme.

V bitvě o děti už zvítězili. „Gay roku“ Aleš Cibulka má pravdu: Za pár let si už ani nevzpomeneme, že byly doby, kdy zdravé dítě, narozené ze spojení muže a ženy, nemohl stát předat jako hračku lesbám či homosexuálům, aby si pro povyražení hráli na rodiče.

Už si ani nevzpomeneme na původní význam pojmů rodina a stát. Nebude čas. Už zase budou chtít něco dalšího. Oni.

Publikováno se souhlasem vydavatele.