Je to skoro stejně mohutná většina, jako ta, která šla k prvním volbám v roce 1990, po státním převratu v listopadu předchozího roku. Dvaaosmdesát procent – na Slovensku ještě o šest procent více – vyslalo prostřednictvím ne-zvolené politické reprezentace do Bruselu jasnou zprávu: Tohle ne! Vůbec nás to nezajímá. Ta zpráva je podstatná také pro naši domácí politiku. Pokud ji správně přečteme.

Boj o výklad

Propagandisté z mediálního mainstreamu vedou dnes válku na dvou frontách: Jednak se snaží intenzivně a stále beznadějněji pokračovat v upevňování „ukrajinské lži“, jednak musejí úplně nově formulovat „evropskou lež“. Je to honička. Takový pan Niedermayer (nový člen nemravně placeného bruselského lidu za TOP  09) reprezentuje skupinu, která soudí, že za totální voličský nezájem může Václav Klaus. Protože Klaus může za všecko.

Ani ho nenapadne mrknout za naši východní hranici, kde již dokonce platí eurem. Je to šokující, ale zdá se, že na Slovensku měl český exprezident ještě větší vliv než ve své vlastní zemi. Komická vystoupení havlistických elit a pražské kavárny jsou ovšem k pochopení naší současné situace přesto podstatná. Je třeba si totiž střízlivě uvědomit realitu. Z interpretace „volebního šoku“ hlavními médii – opět obsazenými převážně „havlistickou frontou – ji kupodivu neuslyšíme, ač by jim měla dělat radost:

Vyhráli, protože jediní šli volit, právě oni. Havlisté. Jinými slovy levičácké skupiny, které se takového označení štítí. Proto – převážně právě v médiích – předstírají, že jsou vlastně „napravo“. Pokud oněch 18% trochu analyzujeme, uvidíme, že zhruba 82% z nich jsou ideoví soudruzi této „levice za levicí“, kteří, jak se na „Pátou kolonu“ sluší, jediní „narušili“ jinak téměř jednomyslný výrok zbytku společnosti: Prakticky stejně jich je (jen zdánlivě paradoxně) u Andreje Babiše i Karla Schwarzenberga, zatímco u socialistů tvoří jen jedno „křídlo“. 

A co lidovci, ODS a Svobodní? A ti další, kteří nepřekročili pět procent? Tam je to ještě zajímavější.