Kauza Babiš je opět na stole. Prohlédněme si ji rychle, dokud září, protože stejně rychle zapadne a brzy zmizí beze stopy – ačkoli v jiných případech by se na ní zatřásla (a možná i padla) vláda. Ale to ještě v dobách, kdy jsme si alespoň hráli na demokracii.

Inteligence koblihy

Muselo to přijít a muselo to být právě takto absurdní – protože jsme... u nás. Zdejší – napůl komický, napůl obscénní – oligarcha, šéf hnutí ANO, ministr financí a distributor (předvolebních) koblih musel dříve či později vstoupit do kruhu, který sám svou pýchou začaroval. Proč? V tomto případě jednoduše proto, že je v jednom směru zoufale hloupý. Pýcha deset. Sociální inteligence nula.

V jednom (jediném) směru je však velmi naopak inteligentní – pokud jde o shromažďování svého majetku a jeho ochranu: Naši skomírající politiku šel ostatně ovládnout výhradně kvůli němu. Jeho donedávna předlužené firmy (střízlivým odhadem 25 miliard) potřebovaly dostat nový impuls, nové úvěry.

Od chvíle, kdy usedl do křesla šéfa státní kasy, mu samozřejmě banky už leží u nohou a přímo škemrají, aby si u nich vzal další výhodné úvěry. To však není jediná konkurenční výhoda, kterou tím získal. Především připravuje na míru šité zákony, jež mu umožní další raketovou prosperitu (a zničí konkurenci). Jelikož však má nulovou sociální inteligenci, nestačilo mu to. A protože nikdy nebyl estébák (jak navzdory poměrně přesvědčivým důkazům rozhodl slovenský soud), chtěl si ty pro něj „neznámé metody“ nejspíš v praxi otestovat, než je rozjede naplno. A proto typicky buransky vyjel po svém oponentovi.

Otevřené vydírání

Poslanec Ladislav Šincl (ČSSD) předložil pozměňující návrh do zákona o pojišťovnictví. Andrej Babiš, původce zákona, se nad tou drzostí strašně rozčílil. Nepokoušejme se vyznat v motivech obou aktérů sporu. Pro tuto chvíli je úplně jedno, jestli ministr financí bojuje za pojišťovací makléře (syn jeho bratra je údajně jedním z nich), nebo zda naopak poslanec je ve vleku lobby pojišťoven. Může být pravda obojí – nebo ani jedno.