Luboš Zálom je místopředseda Středočeského krajského sdružení Strany svobodných občanů – tedy významný funkcionář strany, která sama sebe definuje jako pravicovou. Jiří Stodola je učitel a vědec z brněnské Masarykovy univerzity – tedy také nikdo „bezejmenný“. Oba napsali text, který uvažuje o podstatě svátků, na jejichž prahu stojíme.

Protože jde o zásadně protikladná stanoviska, jež ovšem obě rezonují v některých částech naší veřejnosti, není bez zajímavosti hlavní pasáže těchto postojů k Vánocům srovnat. Připomeňme snad jen ještě to, že Luboš Zálom je třiatřicetiletý „mladík“, který z vlastní zkušenosti pochopitelně nemůže znát dobu, v níž Ježíška měl nahradit sovětský Děda mráz, stejně jako dnes americký Santa Claus. Jiří stodola (nar. 1977) si toho jistě také moc nemůže pamatovat, ale přece jen měl možnost vánoční atmosféru tehdejší doby alespoň o pár let déle „nasávat“. Hraje to roli? Nehraje?

Dva pohledy na realitu Vánoc

Jsme nicméně svědky dvou postojů víceméně „generačních druhů“: Jednoho nenávistně protikřesťanského, druhého tradičně katolického. Není třeba žádných dalších hodnotících komentářů. Jsem přesvědčen, že pouhé srovnání některých částí obou textů přináší samo od sebe novou kvalitu, která lépe než jakákoli „žhavá“ politická témata docela přesně vypovídá o problému polámaného hodnotového žebříčku západní civilizace.

A dva „reprezentanti“ generací, v nichž spočívá již i přítomnost, ale hlavně budoucnost naší země, dokonale ilustrují diametrálně odlišný postoj k morálnímu a v širším smyslu civilizačnímu rozvratu a rozkladu, který naši současnou realitu charakterizuje. Jako vánoční zamyšlení to vlastně vůbec není málo.

Luboš Zálom (LZ):