Včera proběhlo v Praze hlavní líčení s Jakubem Svobodou. Šlo o řízení odvolací, protože tento mladý muž byl již dříve odsouzen ke čtyřem měsícům vězení s podmíněným odkladem na jeden rok. Stát ho prostřednictvím policie a prokuratury (tzv. státního zastupitelství) označil za provinilce proti zákonům naší země, protože 22. března tohoto roku spálil „vlajku Evropské unie“. Kromě čtenářů Protiproudu se o tomto procesu veřejnost prakticky nedozvěděla. A také včerejší proces proběhl za naprostého nezájmu médií. Po dvaceti minutách soudkyně odložila hlavní líčení na listopad, takže jeho výsledek neznáme.

Jiný odvolací soud poslal před pár dny na čtyři a půl roku do vězení dalšího občana České republiky. Proces s Romanem Janouškem, takřečeným „politickým podnikatelem a miliardářem“, byl ale naopak hlavními médii včetně veřejnoprávních sledován přinejmenším stejně intenzivně jako ukrajinská válka. Vzhledem k tomu, že šlo o relativně banální dopravní nehodu, je to přinejmenším pozoruhodné. Na první pohled se přitom zdá, že oba případy nemají žádnou souvislost. Ale právě jen na první pohled.

Kde byl Jan Ruml a jeho spacák?

Proces s Jakubem Svobodou – první i druhý – proběhl klidně. Před budovou soudu nebyli demonstranti, podle důvěryhodných zdrojů tam dokonce nepřespal ani Jan Ruml ve svém pověstném spacáku z dob „televizní krize“. U takového obra – bojovníka za svobodu slova a lidská práva – je to přinejmenším zvláštní. Jediným vysvětlením může být fakt, že toho má moc. Náš bývalý ministr vnitra převzal před časem od bratra vedení firmy, která montuje do aut štěnice pod záminkou jejich ochrany před zloději. A vedle toho pomáhá organizovat podporu havlistických elit kyjevským náckům.

Že by Evropská unie byla již jen „historickou památkou“? To snad ne! Kam bychom to měli okna? Sportovní utkání to také zjevně nebylo, tak nejspíš se hodí „obřad“. To bude ono. Brusel je přece výsostně okultní záležitost. Nejspíš si tedy stěžovali zednáři

Právě proto by tu jinak určitě nemohl chybět. Vždyť  Jakub Svoboda – alespoň podle médií – jako tajemník občanského sdružení Dělnická mládež, patří právě do této kategorie. Navzdory tomu, že čin, který spáchal, nesměřoval proti Kyjevu, ale proti Bruselu. Pro justici to byl asi oříšek. V tiskové zprávě hnutí Generace identity, která se sice k Dělnické mládeži nehlásí, ale celý případ soustavně sleduje, se kromě jiného píše: