Je zcela lhostejné, s jakými výsledky skončily parlamentní volby na Ukrajině – přesněji řečeno na území, které dosud ještě ovládá Západ skrze kyjevský pučistický režim. Jsou to volby, jaké dobře známe od nás z obou protektorátů: nacistického i sovětského. Jediným „volebním programem“ je uměle fabrikovaná „nenávist k nepříteli“.

Dokonale to ilustruje předvolební plakát jedné z „proevropských“ kyjevských stran, který se pravdivě inspiroval od úspěšných „bratrů hrdlořezů“ z Islámského státu v Sýrii a Iráku (ISIL): „Podřízni svého Moskala.“

Rusko přesto „volby“ uzná

Pučisté, kteří ozbrojeným státním převratem svrhli demokraticky zvoleného prezidenta a vládu, potřebují (před zimní válečnou přestávkou) své pozice nějak formálně „legitimizovat“. Pro oči Západu samozřejmě. Zbytek světa ukrajinská krize už příliš nezajímá, narozdíl od hospodářské krize, která se na Západě opět prohlubuje.

Ostatně volby nezajímaly ani většinu Ukrajinců - a to je bezpochyby hlavní zpráva o této smutné hře na demokracii. Z českých médií, zvláště pak z vysílání České televize, musel mít každý dojem, že tamní občané netouží po ničem jiném, než legitimizovat pučisty svým hlasováním. Nízká volební účast byla šokem dokonce i pro české novináře přítomné na místě. Je půvabné, jak sami uvěřili své vlastní lživé propagandě.

Měli koneckonců důvod věřit, že k urnám přijde každý, komu ještě po několika nenáviděných Porošenkových mobilizacích zůstaly nohy. Nejít k volbám, bylo tak pro mnoho lidí výrazem hrdinství. Výhrůžky členů místních "uličních výborů obecného blaha" nebylo možné brát na lehkou váhu. Již několik týdnů "aktivisté" ujišťovali, že budou bedlivě sledovat, kdo k volbám nepůjde - protože ten dostane cejch "putinovského zrádce". Přesto si to většina riskla.