Vůbec není jasné, zda David Rath spáchal činy, pro které je již tři roky vláčen vězeňskými celami a mediálními žumpami. Jasné však je, že se to hned tak nedozvíme (pokud vůbec někdy), přestože za ně bude bezpochyby v první instanci brzy odsouzen. Stejně tak jasné je, že počínaje "televizním zatčením" a následujícím skandálním a často protiprávním vyšetřováním, je veřejnost soustavně mystifikována. A nad slunce jasné je, že mediální lynč, kterému je ve spolupráci s „dohlížející“ prokurátorkou Bradáčovou, žalobcem Jirátem a soudcem Pacovským po celou dobu vystaven, mu i pro případ, že je nevinen, definitivně zničil život.

Ale dokonce i kdyby vinen byl, je daleko podstatnější jediné: Doktoru Rathovi se spravedlivého procesu, který by jeho vinu nade vší pochybnost prokázal, už nedostane. A to je zjištění, které dalece přesahuje osobní příběh tohoto složitého člověka. Týká se každého z nás.

Zádrhel

O případu píšeme od jeho počátku – a od počátku upozorňujeme na „specifika“, které vyšetřování, vazbu a nyní také soudní proces již po tři roky provázejí. Počínaje televizní „reality show“ při poslancově zatýkání, která byla inscenována a pak donekonečna přehrávána právě proto, aby většina veřejnosti od první chvíle nepochybovala. Protože když veřejnost nepochybuje, cokoli nestandardního snadno spolkne. Vlastně ji to ani nezajímá. A když se tento (od počátku) lump ještě chce hájit, má to málem za něco nepatřičného.

Jenže stejně tak jako nám vládci naší reality předstírají, že žijeme v demokracii, musejí předstírat, že nadále existují její atributy. Mezi ty základní patří takzvané právo obviněného na spravedlivý proces, tedy i na obhajobu. Tedy i na to, že se na obviněného až do pravomocného rozsudku hledí jako na nevinného. Nic takového v případě doktora Ratha od první vteřiny neplatí. Jistěže v tom není sám, probíhají „synchronně“ další podobné procesy, kde se nehledá spravedlnost, ale pouze metody jak obviněné před vynesením rozsudku maximálně skandalizovat. Verdikt je totiž dopředu jasný.