Uzbecký džihádista, který tento týden vraždil v New Yorku, je ukázkovým příkladem obecného trendu. Je jedním z desetisíců nebo dokonce statisíců. Pokaždé ten příběh vypadá stejně.

Mladý muž vyrůstá v Kazachstánu, Uzbekistánu nebo jiné bývalé sovětské republice, kde jsou obyvatelé většinou muslimové. Vesměs tam žijí pohodoví muslimové, komunisti je uměli zkrotit. Ti muslimové jsou umírnění, povrchní, kašlou na náboženské předpisy, nějaký džihád jim ani nepřijde na mysli. Zkrátka, jsou přesně takoví, jací jsou podle multikulturních lhářů všichni muslimové. Dá se mezi nimi pohodlně žít, protože nad vším bdí sultán podporovaný KGB. Pokud by si snad někdo chtěl zahrávat s pravověrnou verzí islámu, tak v noci jednoduše zmizí. Mezi lidmi se šušká o tajných mučírnách, ale nikdo pořádně neví, jestli jsou ty informace pravdivé. V každém případě sultán vládne pevnou rukou a naprostá většina obyvatel, včetně všech cizinců, to jednoznačně vítá. Vědí, že nic jiného nemůže v islámské zemi fungovat.

Potom ten mladý muž přijede do Evropy nebo USA. Nejdříve je okouzlen svobodou, reklamami, alkoholem, snadno dostupným sexem poskytovaným zdarma a vším dalším, co doma nemá. Brzy ale zjistí, že taková uspokojení jsou pomíjivá a začne hledat něco hlubšího, co lépe odpovídá jeho civilizačním kořenům. Západní svět mu nabídne mešity ovládané arabskými radikály, systém fundamentalistického vzdělávání, setkávání příznivců Islámského státu, neomezený přístup k džihádistickým materiálům na internetu. A hlavně, vidí každodenní život, kdy si radikální muslimové mohou dovolit úplně všechno. Místní policie se jich bojí, nevěřící se neodváží ani ceknout. A pokud ceknou, skončí ve vězení za islamofobii. To u něj doma v Kazachstánu se žádná islamofobie neřeší. Když v má v Evropě jakýkoliv problém, přiskočí ponížení otroci z neziskovek a udělají, co mu na očích vidí. Není skvělé být muslimem?