Je snadno pochopitelné, že člověk uvěří nějaké mediální lži. Zvlášť, když pro něj ta záležitost není tolik důležitá, aby věnoval hodně času zkoumání. Je ale méně pochopitelné, že si lidé nechají od médií diktovat, co mají pokládat za důležité.
Představte si třeba, že ministr kultury označí Elišku Krásnohorskou za prostopášnici. Většina lidí jméno Elišky Krásnohorské ani nezná, sem tam někdo si vzpomene, že se to jméno učil ve škole v rámci seznamu českých spisovatelů a tak nanejvýš jedno procento od ní někdy četlo byť i třeba jediný odstavec. Nic nemůže být méně významné než názor ministra na zapomenutou spisovatelku. Tedy pokud se neživíte jako archivář nebo profesor české literatury 19. století. Nicméně stane se, že „kauza“ naplní první stránky novin, nejrůznější komentátoři se začnou vyjadřovat a za pár týdnů mají statisíce lidí názor. Jedni by ministra okamžitě odvolali, druzí nadšeně potvrzují, že Eliška Krásnohorská byla opravdu prostopášnice, a hledají pro to důkazy. A co hůř, pro mnoho z nich je to podstatnější než zprávy o cenách potravin nebo bezpečnosti na ulicích. Podle toho pak i volí.
Zase se dostáváme k tomu, že hlavním faktorem je sebevědomí. Člověk se zdravým sebevědomím si řekne, že je mu u pr..., jaký má ministr názor na nějakou prastarou spisovatelku. Ale pak jsou lidé neustále nervózní, že možná nejsou dost na úrovni a že se nezajímají o ty správné věci. Jejich city jsou neustále k dispozici. Jsou připraveni se rozhořčit, naštvat, nadchnout... podle toho, co je zrovna prohlášeno za správné. Takže když slyší v televizním zpravodajství, že ministr neprávem obvinil paní Krásnohorskou a že je to prý obrovská ostuda, do pěti minut žijí Kránohorskou. A co víc, rychle si začnu připadat jako lepší a morálnější než ti ostatní, které nějaká dávnověká romanopiska nezajímá .... to jsme zase u těch lepšolidí.
Mimochodem, dokud nezačala válka mezi prezidentem Zemanem a kavárnou, byl Ferdinand Peroutka jedním z několika set jmen uváděných v učebnicích literárních dějin. Rozhodně nebyl pokládán za nějakou epochální postavu. Znovu to ukazuje zásadu, na kterou při pozorování společnosti tak často narážíme – čím nafoukanější, tím hloupější.
zdroj: petrhampl.com
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
