Ve středeční debatě s Martinem Konvičkou jsem upozornil, že i mezi multikulturními aktivisty funguje určité vnitřní třídní rozdělení. I mezi nimi jsou vítězové a poražení. Na jedné straně třeba Jan Ruml – to je génius zla, který je všude, kde jsou také velké peníze. V 90. letech byl ministrem vnitra přesně v tom období, kdy se úřad dopustil „administrativních chyb“, které umožnily pozdější šlechtické restituce, a kdy také byly zašantročeny archivy StB. Dnes ho najdete v každé kauze, která je skutečně lukrativní. Nejen zmíněná obhajoba „hidžábové studentky – nestudentky“, ale také třeba podpora demokracie v Bělorusku. A nabízí se otázka, v kolik různých podporách demokracie je Jan Ruml zapojen. Nebýt pokusu o převrat, nikdy bychom se nedozvěděli, kolik peněz tam daňoví poplatníci pod Rumlovým dohledem posílají.