Pořádáme to s pár přáteli, protože jsme v něčem pořád ještě jako malí kluci a když vidíme příležitost způsobit infarkty strážcům politické korektnosti, neumíme si pomoci. Zvláště v dnešní době, kdy se strhávají sochy, ničí obrazy a vymazávají jména. Tedy nejen hrdinů jižanské konfederace, protože současná generace univerzitních intelektuálů je vesměs tak nevzdělaná, že neví, kdo byl kdo. A zároveň v době, kdy zástupy českých eurohujerů a amerikohujerů dychtivě čekají, aby mohli americké řádění napodobit.

Povzbudil nás i první ročník, kdy řeporyjský starosta předváděl hysterické záchvaty, a kdy se v týmu primátora Hřiba řešilo, jak vysvětlit hospodskému, že by nám neměl pronajímat salónek. Tak to člověku nedá, aby to nezopakoval.

Pozvali jsme tedy nejlepší jižansko-rockovou kapelu v českých zemích, Martina Peška (ředitele Radia Dixie), Benjamina Kurase, šéfa jazzové sekce Karla Srpa a pár dalších rebelů a uděláme si pěkný večer.

Je to otrokářské? Nikdo z mé rodiny ani předků otroky neměl. Naopak, byli jsme nevolníky, dřeli jsme a financovali impérium s globalistickými ambicemi. Jestli si někdo může stěžovat na nespravedlivou minulost, jsme to my, Češi. I my bychom se mohli dožadovat odškodnění za tři staletí vykořisťování a krutého zacházení. Ale slyšíte nás povykovat? Chceme jediné – být už konečně ponecháni na pokoji. Chceme šanci sami budovat vlastní zemi. Je to tak moc?