Zejména s ohledem na to, že ekonomická krize se stává něčím dlouhodobým a trvalepřítomným. Krize, kterým v posledních letech čelíme, totiž nejsou ani důsledkem hospodářského cyklu ani přírodních podmínek ani jiných vnějších záležitostí, ale přímým a nutným důsledkem jednání západních vlád. Jsou důsledkem aktivit zaměřených na zničení vlastních ekonomik. Jednou si vymyslí zelený úděl, podruhé rozpoutají válku, potřetí přijdou se sankcemi, které nás poškodí víc než trestanou zemi. S takovými politiky, manažery a ekonomy máme jedinou jistotu – vždy budou schopni vymyslet něco, co způsobí další zchudnutí země.

Nicméně zpět k dětem. Ty příčina je jednoduchá. Mít děti je po všech stránkách nevýhodné. Rodiče dětí jsou chudší, méně šťastní a jejich životy jsou méně stabilní. Není žádná oblast, kde by na tom byli lépe než ostatní. Stojíme tedy před jevem, který je výhodný a potřebný pro společnost jako celek, ale nevýhodný pro rodiče. Jak ukazuje příklad Maďarska, masivní přerozdělovací programy mohou situaci výrazně zmírnit, ale nedokážou ji zcela vyřešit (i přes nárůst posledních let je maďarská porodnost nižší než česká). Zdá se, že nepomáhá ani náboženství – evropské země s nejvyšší návštěvností bohoslužeb jsou také zeměmi s nejnižší porodností. Nenaplnily se ani naděje spojované se státem podporovanými částečnými úvazky a kojícími koutky ve firmách. Pomohly některým manažerkám objevit se na titulních stránkách časopisů, ale nezměnily trend.

V takových případech existují pouze tři řešení: