Některé z těch postřehů asi čtenáře nepřekvapí. Třeba to, že když je úplně první dojem z nějakého člověka pozitivní, máme tendenci všechno další vykládat pro něj příznivě a posilovat si původně pozitivní dojem. Když je první dojem negativní, je to zase naopak. A děje se nám to , i když si říkáme, že si na to budeme dávat pozor.

Kahnemanovy experimenty ale ukazují i další zajímavosti. Třeba to, že nás mozek nesnáší náhodnost. Všechno kolem nás musí vytvářet uspořádaný logický celek.

Vezměme třeba slova:

Tomáš – manželka – soused – Ferrari – žárlit

Ta slova na přednášce ještě ani nedozní, a už má většina posluchařů v hlavě příběh, který vypadá přibližně takto: Tomáš má manželku (nejspíš atraktivní manželku), jejich soused je velmi úspěšný muž, který si pořídil Ferrari, Tomášova manželka se zasnila a Tomáš si dělá obavy o její věrnost nebo o udržení vztahu. Je to přece jasné, fakta do sebe zapadají, celé to dává smysl.