„Stav výuky sociálních věd je naprosto tristní! Dnes se na nějaký z nich dostane téměř jakýkoliv zájemce. A pokud jde přímo o sociologii, jen na Univerzitě Karlově existují tři konkurenční katedry. To znamená, že když se uchazeč nedostane na jednu, jde na další. A protože je kvůli financování pro vysokou školu důležité, aby se na ní každý student, pokud možno, udržel co nejdéle, úroveň poskytovaného vzdělání se musí zákonitě snižovat. A týká se to už i akademických pracovníků. Zatímco předešlé generace sociálních vědců, bez ohledu na daný režim, vycházely z toho, že je nutné skutečně prostudovat velké množství literatury nebo důkladně pracovat s příslušnými statistickými daty či modely, ta nejnovější už takovouto intelektuálně komplikovanou činnost za žádnou nutnost často nepovažuje. Nejlépe to veřejnost může pozorovat na tom, že to, co bylo dříve tématem vhodným pro seminární práci, je dnes již často předmětem práce diplomové. Známý je zejména příklad práce z Fakulty humanitních studií UK na téma genderových aspektů Ferdy Mravence. Navíc danou práci vedla samotná šéfka katedry genderu!“

To jsem uvedl v již slavném rozhovoru pro Učitelské noviny.

Redaktorka Aktuálně oponovala takto: „Realita je přitom přesně opačná, humanitní obory veřejných vysokých škol patří dlouhodobě mezi nejvýběrovější. Například Filozofická fakulta UK v minulém akademickém roce přijala pouze 28 procent z přihlášených uchazečů. Spolu s Hamplem zmíněnými fakultami sociálních věd a humanitních studií jde v průměru o 38 procent přijatých uchazečů.“

Jak to tedy je ve skutečnosti? Opravdu jsou humanitní obory výběrové?