Byla by tím omezena jejich samostatnost, stálo by je to peníze, vyplývaly by z toho povinnosti, ale v případě tureckého útoku by mohli počítat s podporou nejsilnější armády světa nebo aspoň finanční podporou jednoho z nejbohatších evropských států.

Jenže „spojenectví“, jak je praktikováno v současném západním světě znamená něco úplně jiného. Silnější stát svého slabšího „spojence“ vysaje, zničí a předhodí k drancování komukoliv, kdo má zájem. Pro menší a slabší státy je to úplně děsivé, ale je to nevýhodné i pro ty velké. Když si zničíte všechny potenciální spojence, můžete na to velmi doplatit, až půjde do tuhého.