„Poradci byli příliš vystrašeni,“ říká jeden novinový titulek. „V Bílém domě vládne tvrdá disciplína. Jenže když řídíte despotickým způsobem, a nepovolíte projevit nesouhlas, jsou další členové týmu vlastně zbyteční,“ zní jedno ze svědectví z Bílého domu (publikované v britském Telegrafu).

Jenže moment! V Bílém domě nevládne žádný agresivní psychopat, nýbrž komická postavička trpící stařeckou senilitou. Ale ani když byl ještě při síle, nebyl Biden žádný ranař a válečník, nýbrž úředníček, který dělal to, co se od něj čekalo. A navíc už nežijeme v době, kdy byli neoblíbení rádcové napichováni na kůly. Nehrozí nic horšího než odchod z prezidentova týmu.

Jaké to tedy musí být povahy, když jsou ti lidé v Bílém domě „vystrašeni“? A to si vezměte, že šlo převážně o bezpečnostní poradce, tedy lidi z vojenského prostředí.

Pokud chceme pochopit, jak se změnily povahové rysy, je užitečné podívat se, jak vypadá výběr lidí na příslušné pozice. Co ti lidé museli udělat, aby se na ta místa dostali? Jaké vlastnosti museli osvědčit? A jak se to liší od jiných dob a jiných organizací?