Jak už jsem párkrát připomněl, lidé, skupiny a společenské vrstvy si zpravidla osvojují ty názory a ty pohledy na svět, které jsou pro ně výhodné. Které jsou v souladu s jejich zájmy a potřebami. Proto projevují neziskovkáři a byrokraté tolik sympatií k neomarxismu.

Co když je to ale naopak? Co když si skupina osvojí ideologii, která je v rozporu s jejími zájmy? I takové příklady z dějin známe. Třeba křesťanské obchodníky s otroky. Provozovali svůj byznys a přitom vyznávali víru, která říká, že každý člověk má jedinečnou hodnotu, a to hodnotu obrovskou. Však jim to podnikání taky moc nešlo. Dlouhodobě nedokázali konkurovat obchodníkům arabským, měli stále více potíží ve svém okolí, až nakonec jako skupina vymizeli. A že to bylo zapříčiněno změnou zákonů? Kdyby byli dost silnou skupinou a kdyby jejich ideologie byla dost přesvědčivá, tak by takový zákaz nepřipustili.

Právě na podobný paradox narážíme v současné době v českých zemích. Ještě není vidět úplně, ale za pár let bude. A protože se můžeme poučit z dějin, dokážeme odhadnout, co bude následovat.

Souvisí to s posledními případy, kdy čeští politici cíleně a úmyslně poškozují českou ekonomiku.

Třeba pražští Piráti a jejich boj proti Číně. Skutečně se jim daří likvidovat cestovní ruch zaměřený na bohaté Číňany, tedy obor s vyšší přidanou hodnotou (a především vyšší schopností vytvářet dobrá pracovní místa) než pokročilé technologie. Když přijíždějí cizinci k vám, neprodáváte stromy nastojato. Neprodáváte polotovary. Neprodáváte dokonce ani produkty. Prodáváte úplně všechno! Celý řetězec hodnoty až po donesení talíře na stůl nebo ustlání postele. Za všechno bohatý Číňan zaplatí. To je ekonomický sen. Pozitivním aspektem je i to turismus otevírá mnohem více prostoru pro malé firmy. Vedle řetězců mohou fungovat hotýlky, rodinné restaurace a poskytovatelé všemožných služeb. Praha měla to obrovské štěstí, že se stala pro bohaté Číňany módním městem. Co by za to dala jiná velkoměsta!