Od zabití Sulejmáního uplynulo 15 dnů, bezprostřední emoce vyprchaly a konečně je možné se na celou záležitost podívat racionálně. Nabízím tedy tři postřehy a stanoviska.

Za prvé. Různí lidé fandí tomu nebo onomu (já Američanům, protože íránský režim pokládám za neskonale větší zlo). Ale obě strany by se měly shodnout na tom, že to není náš boj. Prvním a základním zájmem občanů České republiky je nezaplést se do íránsko-amerického sporu.  Žádným způsobem se do toho nenechat zatáhnout. Ani jedna ze stran není naším přítelem. Na jedné straně totalitní džihádistický režim, na druhé straně imperiální mocnost s dobyvačnými choutkami a potenciálem zničit každého „spojence“, jak své vazaly označuje.

Za druhé. Už v prvních hodinách bylo jasné, že ani jedna ze stran nemá zájem na válce, a že obě si dají velký pozor, aby nevypukl velký ozbrojený konflikt. To jsem napsal už pátého ledna. Jako jeden z mála. Téměř všichni experti varovali před vypuknutím obrovské války, občas se dokonce psalo o třetí světové válce. Některé z nich znám jako velmi dobré analytiky, většina z nich zná tamní poměry mnohem lépe než já. Proč se všichni mýlili?