Konkrétně tím, že jejich šance dobrat se odškodnění se výrazně snížila. Budou se muset totiž obracet na soudy s civilní žalobou a musí nést důkazní břímě i nemalé náklady. Přitom šance na úspěch je malá.
Právě druhý článek vyhlášené amnestie vyvolal velmi negativní reakci. Byť lidé z okolí prezidenta se snaží obracet pozornost k té části, která se týkala propuštění pachatelů méně závažných trestných činů. Byť i v této oblasti je sporné, zda měli například další šanci dostat recidivisté, jen těžko by někdo mohl zpochybnit právo hlavy státu takovouto amnestii vyhlásit. Snad by se pozastavil pouze nad tím, proč amnestie nebyla lépe připravena a proč na ní více nepracovala vláda.
To jsou však svým způsobem detaily právě v konfrontaci s možností zastavit trestní stíhání u závažných trestných činů. Protože sazba deseti let není případně vyměřována za bagatelní přestupky. Pochopitelně vlekoucí se trestní řízení neodpovídá tomu, že spravedlivý trest by měl následovat pokud možno bezprostředně po dopadení a usvědčení viníka. Dlouholeté průtahy nejsou správné. Zároveň však neexistuje žádné rozhodnutí štrasburského soudu, které by nějak striktně stanovilo lhůtu, jejíž překročení by bylo obecně důvodem k zastavení stíhání. Takže lidé z okolí prezidenta mlžili, když znění druhého článku ústavy zdůvodňovali právě soudními průtahy.
Zkrátka důvodů, proč mít výhrady vůči amnestii vyhlášené prezidentem Václave Klausem, je celá řada. Což ještě samo o sobě automaticky neznamená, že existuje reálná šance na to, aby byla nějakým způsobem pozměněna. Skupina senátorů se o to pokouší stížností podanou k Ústavnímu soudu. Je založena na návrhu škrtnout zmiňovaný článek dvě, který jsem v úvodu citoval. Senátoři argumentují tím, že určité skupině občanů bylo upřeno právo na spravedlivý proces a odškodnění. Tím měla být porušena lidská práva, což by mělo být v rozporu s ústavním pořádkem této země. Zároveň mělo dojít k narušení dělby moci, protože amnestie popřela úlohu soudů.
Pochopitelně dokazování musí být důkladně propracované. Zda je tomu tak ve skutečnosti, o tom rozhodnou ženy a muži v talárech. Plénum ústavního soudu rovněž zváží, zda jde o naléhavou záležitost a zda ji projedná přednostně. Vzhledem k tomu, že podle druhého článku amnestie, který je navrhnut na zrušení, dochází k zastavování konkrétních kauz, by o naléhavý případ jít mělo. V této souvislosti je rovněž zajímavé, že k Ústavnímu soudu míří další stížnost týkající se amnestie. Konkrétně v souvislosti s případem Františka Chvalovského a Komerční banky. Jde o stíhání kvůli stomilionovým podvodům. Senát Městského soudu v Praze trestní řízení přerušil a předložil kauzu k posouzení Ústavnímu soudu. Důvodem je rovněž podezření, že článek dvě je v rozporu s ústavním pořádkem.
V obou případech bude zajímavé sledovat, zda ústavní soudci přiznají amnestii charakter právního předpisu. Pokud by k ní přistoupili jako k jedné z pravomocí prezidenta, potom by její konkrétní znění nemohli nijak změnit. Maximálně by mohli požadovat změnu ústavy týkající se práv prezidenta. Byl by to tudíž verdikt, který by směřoval do budoucnosti. Na konkrétním rozsahu amnestie vyhlášené Václavem Klausem by se stejně nic nezměnilo.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
