Získávat důvěru občanů pomocí lidí zapletených do korupčních kauz je metoda poněkud zvláštní, která by měla spíše přispět k dalšímu odlivu voličů než k přílivu nových.   

Buďto sociální demokraté toto nebezpečí nevnímají, nebo různé vnitrostranické vazby jsou silnější než pud sebezáchovy. Změnit by to měl jiný způsob sestavování kandidátek. O tom, kdo se bude ucházet o přízeň voličů, by měli rozhodovat přímo svým hlasem všichni členové sociální demokracie v daném volebním obvodu.  

Od této myšlenky k jejímu uskutečnění vede poměrně dlouhá cesta. Prvním krokem na ní by mělo být sobotní rozhodnutí ústředního výkonného výboru strany. Ten by musel souhlasit s vypsáním referenda. K němu by se musel dostavit určitý počet členů, aby mohlo být uznáno za platné.   

Nadpoloviční většina z nich by pak musela souhlasit se změnou způsobu sestavování kandidátek. Potom by následovala změna stanov. Na její přesné formulaci by záleželo, zda by skutečně měli členové sociální demokracie v jednotlivých regionech možnost určit podobu kandidátní listiny do obecních, krajských, senátních či sněmovních voleb.  

Příkladem může být dění kolem volby předsedy. ČSSD si v rámci modernizace odsouhlasila, že ho bude vybírat přímo všemi členy. Potom se svého rozhodnutí straníci zalekli. Zůstala pouze možnost, která nebyla dosud využita. Předsedu nadále vybírají delegáti na sjezdu. Jejich složení může být zmanipulováno ve prospěch určitých zákulisních hráčů. Což se může promítat do obsazení nejrůznějších postů uvnitř stranické struktury a vlastně i do podoby kandidátek pro jednotlivé volby.  

Prosadí-li vedení sociální demokracie zmiňovanou změnu, automaticky to neznamená konec manipulacím. Pro zákulisní hráče by neměl být problém výsledek hlasování ovlivnit. Když si dokáží ošetřit, aby se podle jejich přání nominovali lidé na důležité krajské konference, případně celostátní sjezd, neměl by pro ně být neřešitelný problém pohlídat si, aby se na kandidátkách objevili jejich favorité.   

Ve straně, která má jen přes dvacet tisíc členů, se dá její chod ovlivňovat poměrně lehce. Byla-li by členská základna teoreticky rovnoměrně rozmístěna ve všech krajích, potom na jeden region připadá zhruba 1 600 členů.  

Právě neochota, nebo neschopnost získávat nové členy ne zmanipulovanými tzv. velrybářskými nábory, ale přirozeným způsobem, názorně vypovídá o skutečném fungování zavedených stran, o jejich malé přitažlivosti pro lidi, kteří mají zájem ovlivňovat věci veřejné. Vnitrostranická referenda a změna způsobu sestavování kandidátek do voleb mohou sice oživit dění uvnitř sociální demokracie, ale pro zastavení poklesu volebních preferencí to zdaleka nestačí.