Politici chtěli v Bruselu vyjednat pro nového eurokomisaře za Českou republiku významné portfolio. Vsadili na regionální rozvoj a na ženu. Logicky z toho vyplynula nominace Věry Jourové. To, že se ocitla v Junckerově týmu, byť pro úplně jinou oblast, si vynutilo její odchod z vlády.

Z výroků Jourové při loučení šlo vypozorovat určitou dávku nostalgie, ale zároveň i úlevy. Vzdálenost mezi Bruselem a Prahou by totiž mohla alespoň částečně zmírnit dusnou atmosféru, kterou mezi předsedou hnutí ANO a jeho první místopředsedkyní vytvořil způsob výběru člověka, který by po Jourové převzal vedení ministerstva pro místní rozvoj.

Odstupující ministryně počítala s tím, že při hledání svého nástupce bude mít důležité slovo. Jednak s její prací v čele resortu panovala ve vedení hnutí spokojenost. Jednak je jeho první místopředsedkyní a měla by do důležitých personálních záležitostí mluvit.