V odůvodnění, které po vynesení verdiktu zaznělo, se mimo jiné píše o tom, že kontrola ověřování správnosti podpisů byla i v případě Tomia Okamury náhodná, a tudíž v pořádku. Po vynesení rozsudku Nejvyššího správního soudu a opravě způsobu výpočtu chybných hlasů bylo rovněž správně konstatováno, že zmiňovaný kandidát nedodal potřebných padesát tisíc platných hlasů a byl z prezidentského klání oprávněně vyřazen. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud už před několika dny nevyhověl Okamurovu návrhu na odklad voleb, dal se podobný postoj očekávat.

Naopak mírné překvapení může vyvolávat postoj soudců k problematické kontrole platných podpisů. Ta je totiž orientována pouze na formální záležitosti. Konkrétně na to, zda lidé uvedení v petičních arších skutečně existují a na udané adrese mají opravdu trvalý pobyt. Znamená to, že pokud cizí osoba disponuje těmito údaji, může tyto jedince na jakýkoli petiční arch bez jejich vědomí podepsat. Kandidatura tak může být teoreticky založena na tom, že nějaká firma dodá tak říkajíc na klíč potřebný počet podpisů, který bude formálně naprosto v pořádku. Reálně však nemusí obsahovat ani jeden jediný autentický podpis. Ostatně tento způsob kontroly byl v posledních týdnech opakovaně podroben kritice. Některými právními experty je dokonce považován za protiústavní.

Z legislativy však rozhodnutím Ústavního soudu nezmizí. Příslušnou pasáž zákona soud nezrušil. Pouze vyjádřil přesvědčení, že tento nedostatek bude v nejbližší době odstraněn. V praxi si při zachování hranice padesáti tisíc podpisů lze jen obtížně představit zpětnou kontrolu, se kterou příslušný prováděcí zákon počítá. Úředníci ministerstva vnitra by si museli najmout armádu grafologů. Zároveň by museli kontaktovat občany z náhodně vybraného vzorku a porovnávat, zda jejich podpis odpovídá tomu na kandidátní listině.