Zjednodušeně řečeno, v tuto dobu se mohou poslanci ptát členů vlády na různé problémy, které považují za důležité. Dotazování by jim potom měli nabídnout bezprostřední odpověď. Pochopitelně pouze tehdy, když se zrovna koná schůze dolní parlamentní komory. V době interpelací bývají poslanecké lavice zaplněny velmi málo. I když někdy může dojít k prohození rolí. Převahu potom mají ti, kteří interpelace podávají.

Má-li mít takovýto způsob komunikace poslanců s členy kabinetu smysl, měly by se interpelací zúčastnit obě strany. Chybí-li premiér nebo ministr, mluví zákonodárce k prázdné židli. Ta není schopna na vznesené dotazy a připomínky reagovat.