Pod prezidentskou kuratelou formovaný kabinet představuje nesourodé těleso, které se neopírá o žádné ideové ani programové zázemí. Nelze od něj tudíž očekávat, že bude řešit zásadní problémy této země. Je spíše zbraní prezidenta republiky v boji s politickými stranami o přeměnu parlamentní demokracie v prezidentský systém.  

 

Pokud by Rusnokův kabinet získal důvěru, byl by to výrazný úspěch Miloše Zemana v tomto zápolení. Právě to by mělo při rozhodování politiků převážit nad očekávanými krátkodobými zisky, které by tento krok mohl některým stranám přinést.  

 

Například sociální demokraté mohou počítat s tím, že pokud by Rusnokův kabinet získal důvěru, mohla by se země posunout k předčasným volbám. Alespoň o tom hovoří místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Podlehne-li ČSSD tomuto pokušení, jednak posílí pozici Miloše Zemana, jednak převezme za vládu spoluzodpovědnost a hlavně nemá jistotu, že se v dolní parlamentní komoře skutečně najde většina pro její předčasné rozpuštění.  

 

Fungující Rusnokův kabinet, jehož činnost by umožnila také sociální demokracie a komunisté, by byl velmi přijatelný výsledek pro tuzemskou pravici. Do řádných voleb zbývá zhruba rok. TOP 09 a ODS by tak získaly relativně dost času k tomu, aby do horké fáze předvolební kampaně vstoupily jako opozice negativně se vymezující vůči krokům vlády tolerované levicí.  

 

Naopak ČSSD by se dostala do stejné pozice, v jaké byla po předčasném konci Topolánkova kabinetu. Tehdy počítala s rychlým konáním voleb, ty však nakonec proběhly v řádném termínu. Působení tzv. úřednické vlády ubralo sociální demokracii voliče a očekávané vítězství nebylo tak výrazné, aby stačilo k vládnutí.  

 

Z toho všeho je zřejmé, že momentálně v nejsložitější pozici jsou sociální demokraté. I kdyby nakonec Rusnokův kabinet nezískal důvěru, splnil by alespoň jeden ze záměrů, kvůli kterým Miloš Zeman umožnil jeho vznik. Je jím oslabování ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky.