Obstrukce byly opakovaně používány v historii České republiky. Stačí namátkou připomenout aktivitu Sládkových republikánů, kteří se zdržovací taktikou snažili zabránit přijetí česko-německé deklarace. Rovněž sociální a občanští demokraté mají s používáním tohoto nástroje celkem bohaté zkušenosti. Nabyli je ve sněmovních bojích týkajících se nejrůznějších reforem, poplatků ve zdravotnictví, nebo někdy i při snaze bránit ve schválení programu schůze, který se jim zrovna nelíbil.

Platný jednací řád dolní parlamentní komory obstrukční aktivity poněkud ulehčuje. O zákonech lze v tzv. třetím čtení hlasovat pouze ve středu a v pátek od devíti do čtrnácti hodin. Pochopitelně nerozhodnou-li poslanci jinak. Proto je obstruování jednodušší než v době nedávno minulé.

Možná toto vědomí přimělo vládní koalici změnit dosavadní přístup k prosazování novely služebního zákona. Pod vidinou nekonečných obstrukcí připustila, že bude s opozicí diskutovat o jejích návrzích. Má-li zmiňovaná norma nastavit stabilní pravidla pro fungování státní správy, neměla by se její podoba měnit po každém střídání u moci. Proto by měla vznikat na základě shody napříč politickým spektrem. Otázkou zůstává, nakolik je dohoda možná?