Miloslav Výborný se o tom mohl názorně přesvědčit. Ačkoli výběr kandidátů konzultuje prezident republiky Miloš Zeman se širokou odbornou veřejností, ačkoli je mu Senát příznivě nakloněn, odmítl souhlasit s Výborného jmenováním. Hlava státu už před projednáváním v plénu počítala s tím, že v tomto případě úspěšná nebude. Svědčí o tom pasáž z jejího projevu v horní parlamentní komoře. V ní se Miloš Zeman nesnažil Miloslava Výborného těsně před hlasováním podpořit. Naopak dal najevo, že odmítavé stanovisko bude považovat za legitimní a normální.

Horní parlamentní komora by měla k jednotlivým adeptům přistupovat kriticky a skutečně nemusí s každým návrhem automaticky souhlasit. Ukázalo se to například v době, kdy tehdejší prezident Václav Klaus opakovaně neuspěl se svými kandidáty. Ke konci
pobytu na Hradě dokonce na další návrhy úplně rezignoval. Výhrady vůči odmítnutým uchazečům o funkci ústavního soudce se většinou týkaly jejich profesní či lidské kvality.

Miloslav Výborný byl však kritizován kvůli tomu, jaký názor zastával v citlivých kauzách typu církevních restitucí, prezidentské amnestie a podobně. Jeho postoje byly odlišné od názoru sociálních demokratů. Proto se ho rozhodli nepodpořit. Vzhledem k tomu, že mají v Senátu většinu, ztratil Výborný šanci svůj mandát obhájit.

Po formální stránce na tom není nic mimořádného. Horní parlamentní komora má právo jmenování nových ústavních soudců ovlivňovat. Neměla by se však snažit tuto instituci formovat v jednolité těleso, kde je odlišný postoj postihován tím, že dotyčný nedostane znovu příležitost u Ústavního soudu působit. 

Důvody, které těsnou většinu senátorů vedly k tomu, že Miloslav Výborný dál ústavním soudcem nebude, vyvolávají obavy o zachování nezávislosti této instituce. Zároveň jde o popření té pasáže ústavy, ve které se píše o tom, že soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákony. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele