Bezpečnou zásobárnou špatných zpráv jsou zejména aféry a skandály spojené s užíváním veřejných peněz.
Není jich ušetřena prakticky žádná oblast veřejného života. Ministerstvo práce a sociálních věcí se dostalo do podezření, že předalo lukrativní IT zakázku svým kamarádům bez výběrového řízení. Ministr školství bojuje o evropské dotace s bruselskými úředníky, kteří ho podezírají, že hodlá posílat peníze mediálním koncernům.
Ministr průmyslu musí řešit zásadní problém s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, která odesílala miliardy evropských dotací do soukromých bank a do státního rozpočtu, místo aby s nimi pomáhala začínajícím podnikatelům. Ministr zemědělství čelí kritice, že chce předat státní podnik Budvar nebezpečným kmotrům. Na dopravě mají tradičně nejvíc problémů, z těch současných je největší nákup rychlíkových souprav Railjet za šest miliard, bez výběrového řízení a bez jasné strategie, jak takovou investicí dosáhnout zisku.
Vesměs jde o zprávy z několika posledních týdnů a rozhodně nejde o úplný výčet.
Když si pak čtenář, posluchač či divák uvědomí, co se v každém konkrétním případě děje, s jakou kriminální energií dokážou jednotliví aktéři přesměrovat velké sumy veřejných peněz do soukromých kapes bez jakéhokoli užitku, rozhodně ztratí náladu.
Nejde přitom o jednotlivé zprávy. Není pochyb o tom, že zítra, pozítří, za týden se objeví další a hlavně že s tím nikdo nebude nic dělat.
Protikorupční tažení současné vlády bývá sice často inzerováno, nová verze zákona o veřejných zakázkách ovšem ukazuje dost jasně, že to koalice s tažení proti korupci nemyslí příliš vážně. Autoři se při vytváření zákona úzkostlivě snažili, aby ani v nejmenším neohrozili anonymitu majitelů firem s listinnými akciemi na doručitele. Anonymní firmy jsou přitom hlavním nástrojem korupce v této zemi.
Žádná, ani ta nejhorší zpráva tedy nic nezmění a proud dalších špatných zpráv nezastaví. Nebylo by tedy nakonec lepší, kdyby žádné špatné zprávy nebyly, musí si nutně říci lidé na obou stranách mediální reality, novináři i čtenáři. Vždyť je možné žít úplně obyčejným životem, kde žádné špatné zprávy nejsou, a pokud jsou, tak se dají potíže poměrně operativně vyřešit. Kdo se chce starat, ať se stará, na nepěkné situaci v politicko-ekonomické sféře stejně nic nezmění.
Popsaný postoj je značně racionální a jen dost těžko se dá proti němu něco namítnout. I když odhalí nějaké korupční jednání, co se tím vlastně změní.
Vlastně jediným důvodem, který může ospravedlnit další psaní špatných zpráv o korupci, je zjištění, že situace je natolik povážlivá, že potřebuje opravdu výraznou změnu. Protože změna má být výrazná, pak potřebuje víc času a víc práce. Pojmenovat korupční jednání je součástí této práce a nemá smysl ji vzdávat, když je třeba právě těsně před dokončením.
Pojmenovat problém je prvním krokem k tomu, aby se problém vyřešil. Potom ještě následuje úvaha, jaké změny by současný stav uvedly do pořádku a pak domluva většího počtu lidí, aby na situaci změnili něco konkrétního. Pojmenovat tedy nestačí, bez toho však nebudou ani další kroky.
Přitom není jisté, jestli byly všechny nešvary správně pojmenovány a jestli kritické hodnocení převzala značná část veřejnosti. Do značné míry se zdá, že tomu tak není.
Ukazuje to už zmíněný příklad novely zákona o veřejných zakázkách. Politici mohli svými aktivitami ochránit vlastníky anonymních firem, nebyli však vystaveni významné kritice. Stačilo, když začali vysvětlovat, že si na anonymní firmy došlápnou v nějakém příštím zákoně. Úplně bez veřejné pozornosti pak proběhlo, že ministerstvo financí zlikvidovalo zákon o finanční kontrole, který mohl významně zlepšit právě kontrolu veřejných financí.
Pojmenovat nešvary a nedostatky nakonec může posloužit k tomu, že se veřejnost sama vychovává. Současné státní struktury jsou složité a vyžadují právě kritické myšlení, které odhalí, když nějaký držitel moci svou moc a také svěřené prostředky zneužívá. Je to nová aktivita, kterou by měl někdo vykonávat, nejlépe na běžné občanské úrovni. Dá se tedy pochopit, že se do toho nikomu nechce.
Tento přístup je ovšem předpokladem, aby demokratická společnost fungovala, a neobejdou se bez něho v žádné zemi, kde chtějí, aby demokracie vydržela desítky let a nezměnila se na arénu, kde se potýkají finanční zájmy několika velkých korporací.
Zprávy o korupci jsou tedy nepříjemné, člověk z nich má špatnou náladu a nevedou k žádnému výsledku. Přesto je třeba v nich pokračovat, protože k nějakému výsledku nakonec třeba povedou. Druhou možností je vlastně úplná rezignace.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
