Zdá se tedy, že Česká republika dostala další šanci, jak zvýšit výrazně svou prosperitu. Teď jde ovšem o to, jestli příležitost využije.  

Z pozitivních údajů o ekonomice je zřejmé, že Čechům opět vyšla sázka na jednu kartu, tedy na průmyslovou výrobu pro export. I když se hospodářství daří, i když se nedaří, Češi podporují své průmyslové podniky. Vždy tato sázka nevyjde, jak jsme zažili v roce 2008, kdy finanční krize rozvrátila zahraniční obchod a kdy se nejen tuzemský export propadl o desítky procent.  

Obdobný efekt měla mírná recese v eurozóně na přelomu let 2012 a 2013. Také tehdy export oslabil do té míry, že dopad krize na Česko byl větší než v členských státech eurozóny. Teď se zdá, že se zarputilost pro export zapálených Čechů nakonec vyplatila.  

Ukazuje se dokonce i to, že ekonomice prospěla faktická devalvace koruny, kterou prosadila loni v listopadu Česká národní banka. Z pohledu české koruny rostou exportní tržby mnohem rychleji, než kdyby k této devalvaci nedošlo. Počítáno v korunách tedy mají tuzemské firmy najednou víc peněz.  

Nastal příznivý okamžik, který je možné oslavovat, přesto je na místě reagovat jiným způsobem. Česká republika by měla situace využít k tomu, aby svou prosperitu zajistila také z jiných zdrojů než z pouhého spoléhání na vývoz.