Ve velice užitečném zjednodušení je možné přirovnat Pegidu k nespokojencům, kteří jsou v Česku přívrženci prezidenta Miloše Zemana, kteří s určitou nostalgií vzpomínají na minulý režim, nemají rádi přistěhovalce a v konfliktu mezi Západem a prezidentem Putinem dávají častěji za pravdu Rusku. Jsou to obyčejní lidé, kteří se těžko dokázali vyrovnat se změnami po nástupu kapitalistického systému.

Odpůrci Pegidy se dají přirovnat k tzv. pražské kavárně nebo prostě ke kavárně. To jsou lidé, pro které byla změna v listopadu 1989 pozitivní, oceňují otevřenou a liberální společnost, počítají se ke střední třídě, mají dobrý vztah k menšinám a obávají se návratu ke starým pořádkům.

Schopným organizátorům Pegidy se podařilo výše zmíněnou „nespokojenost prostého člověka“ přetavit ve vlivné protiislámské hnutí, nutno ovšem upozornit, že opravdu vlivné je pouze v Drážďanech. Přes všechny výstřelky a některá protidemokratická hesla nejsou příznivci Pegidy zcela nesympatičtí.

Skutečně mají vážné problémy a obavy, přitom ztratili přesvědčení, že to v politice vůbec někoho zajímá. V jiných městech se ovšem nepodařilo drážďanský vzor napodobit, při tradičních pondělních demonstracích převládali odpůrci Pegidy, tedy kavárna.