Limity byly nastaveny v dobách, kdy byla ochrana životního prostředí jedním z hlavních politických motivů, které rozhodly o pádu komunistického režimu, a také v dobách, kdy byly důlní společnosti státními podniky.

To se za dalších dvacet let změnilo. O životním prostředí už se ve společnosti nemluví a energetické společnosti se transformovaly na bohaté a vlivné soukromé společnosti, které dokážou sledovat agresivně svůj zisk. Snahy majitelů důlních firem a vedle nich také výrobců elektřiny či teplárníků jsou jednoznačné. Je třeba získat přístup k miliardě tun hnědého uhlí za limity, protože jeho vytěžením se zajistí zisk nejméně na třicet let dopředu.

Energetici jsou dost bohatí, aby tento názor postupně infiltrovali do médií, navíc se mohou odkazovat na příklad Německa, které v rámci omezování atomových elektráren znovu otevírá jednou již zavřené doly na hnědé uhlí ve východním Německu.