Především tyto otázky se dnes řeší v rámci veřejné debaty, přesto nejsou tím nejdůležitějším. Od vlády se totiž v nejbližších dnech ani týdnech nedočkáme ničeho důležitého ani v záporném ani v kladném smyslu. Ministři nastoupí do úřadů, budou dělat směšné přehmaty, překvapí bystrými poznámkami a nakonec začnou uskutečňovat vládní politiku, která – to je předem jasné – překoná ekonomickou krizi, či se o to aspoň pokusí.
Naprosto zásadní je jiná věc: vůbec se neví, jak bude vypadat opozice. Pro fungování demokratického státu a zvláště každé konkrétní vlády je přitom opozice zcela nezbytná. Jaká bude opozice, tak bude pracovat vláda, to si čeští občané během čtvrtstoletí demokracie jistě už stačili všimnout. Problém je v tom, že se dnes Česko musí vyrovnat se dvěma nezvyklými okolnostmi, kterými je příliš aktivistický prezident, ale také zásadní rozpad jedné strany politického spektra, tedy pravice.
Nejsilnější opoziční stranou jsou dnes komunisté, kteří ovšem mnoho dělat nemusí. Mohou středolevou vládu kritizovat a přitom se s ní domlouvat na vzájemné podpoře. Jako kandidáti na skutečnou opozici se nabízejí jen ODS a TOP 09, které dnes mají pouhých jednačtyřicet poslanců dohromady. Ještě po volbách měli o jednoho víc, jenže bývalý místopředseda Jiří Pospíšil svou stranu ODS opustil. Jeho odchod je zřejmě tou hlavní událostí posledních dnů. Upozorňuje, že prakticky žádná opozice v parlamentu není.
Pospíšilův odchod je logický. Po výprasku ve volbách mohli pouze dva občanští demokraté odejít se vztyčenou hlavou, vedle Miroslavy Němcové právě Jiří Pospíšil. Pospíšil v čele kandidátky získal pro ODS v Plzeňském kraji přes deset procent a to se povedlo jen Němcové v Praze, kde ovšem patří nejlepší výsledek ODS k řádu věcí. Pospíšil a Němcová jsou jedinými politiky v zemi, kteří při loňských volbách získali preferenční hlas minimálně na každém třetím volebním lístku pro krajskou kandidátku své strany. Logický závěr zní, že lidé v Praze a v Plzni dávali občanským demokratům hlasy hlavně kvůli Němcové a Pospíšilovi, kterým ještě chtěli věřit.
Běžná politická praxe vypadá tak, že se poražená strana semkne okolo těch, kteří úplně nepropadli. Delegáti kongresu ODS však oba relativně úspěšné lídry svým hlasováním o novém vedení strany zesměšnili. Místo nich dali přednost ideologicky zásadovým politikům Petru Fialovi a Janu Zahradilovi, tím se ovšem, řečeno s politologem Bohumilem Doležalem, konzervovali v současném nepříznivém stavu.
Na opoziční práci tak zbývá jen TOP 09, jejím problémem se ale může stát rovněž ideologický Miroslav Kalousek. Když budou ODS a TOP 09 opakovat stejné floskule, se kterými nedokázali udržet vládu ani hospodářství v dobrém stavu, pak nad tím může nová koalice v klidu mávnout rukou. Překvapivě také TOP 09 dělá stejné chyby jako občanští demokraté. Jejím nejdůležitějším představitelem ve veřejném životě je dnes pražský primátor Tomáš Hudeček. Ovšem nedávno také jeho odmítli straníci zvolit do vedení strany. Člověka přitom napadají už jen dávno ohrané fráze o české povaze.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
