Změřit, kdy už jsme skutečnými Evropany ve smyslu obyvatel vyspělých zemí evropského severu a západu, je prakticky nemožné. Nabízí se jen jedna možnost, kterou je bohatství národa.

Česko v dobách komunismu významně zchudlo, projedlo svůj kapitál a teď prochází dlouhodobým procesem obnovy. 

Není pochyb, že cesta míří správným směrem, protože zdejší ekonomika i příjmy rostly rychleji než v celku Evropské unie. Ještě to potvrzovalo posilování koruny, kterým se přibližovala tuzemská kupní síla k té německé, britské nebo třeba francouzské.

V dobách ekonomické krize po roce 2008 se ovšem zdálo, že už cesta dál nevede. Ekonomické potíže byly na východě Evropy větší než v jádru Evropské unie, ekonomická i životní úroveň bohatých a chudých včetně hodnoty jejich měny se začaly od sebe zase postupně vzdalovat.

Potíže ještě zdůraznila Česká národní banka tím, že uměle oslabila korunu. Z toho mohl občan Česka udělat jediný závěr, úrovně sousedních zemí, tedy Německa ani Rakouska nedosáhneme nikdy, navždy zůstaneme chudými příbuznými, kteří budou moci jen zdálky obdivovat bohatství těch šťastnějších národů.